Sled událostí mě donutil k tomu, abych se vypravil v poslední zákonem určený den na Český statistický úřad odevzdat protiústavní formuláře. Počasí bylo hnusné a nevlídné, podobně jako když přesně před 62. lety Němci začali okupovat již tak okleštěnou republiku.
Po vstupu do areálu se mě hned vrátný přívětivě (uvozovky opravdu nechybí) zeptal, co si přeju a po mé odpovědi mě odkázal na frontu asi osmi lidí, kteří přišli se stejným úmyslem.
Přibližně minutu na to přispěchala ufuněná dáma ve středních letech a začala naříkat, že nemá čas a že to chce jen odevzdat, že žádné potvrzení nechce a tohle a támhleto a tuhleto… Vzhledem k tomu, že žádný z nás tam kvůli ničemu jinému než ona nebyl, chvilku si pyskovala pro sebe (ale aby to všichni slyšeli), pak se namíchla, předeběhla a jala se odevzdávat formulář. Opravdu ho jen odevzdala a v útěku ještě na úřednici volala, že nic nechce a ať jí dají pokoj.
Vyvrcholení scény ovšem mělo teprve přijít. Vzadu stojící třicátník vida, že to jde i takto, provedl ten samý úkon. To už ale psychicky nevydržel slušně vypadající pán, který měl přijít na řadu, a doslova mrsknul svou obálkou do místnosti se slovy, která bych tu nerad přepisoval. Na to vyšel uředník a proběhla výměna názorů velice jadrnou češtinou ze strany rozzuřeného chlapíka, za kterou by se nestyděl ani ten nejposlednější zedník. Velmi mě pak překvapilo, jak příjemně bylo se mnou následně jednáno. Jako by se nic nestalo a jako bych ani nebyl na úřadě.
Konečně se dostáváme k tomu, proč to vlastně píšu. Ač nerad, věřím tomu, že podobných výstupů zažívá v dnešní době kvůli sčítání kdejaký ouředník. Lidé jsou kvůli sčítání podráždění, naštvaní a znechucení. Obávám se však, že je to k ničemu. Naše vláda bude spokojená, jak to krásně všechno proběhlo, že to všichni přežili a nedozví se o tom, co se děje mimo ni. Možná by stálo vzpomenout si i na tento problém v dalších volbách.
