Během té krátké chvíle, co tam seděl, si již potřetí vytáhl tabák a papírek a chorobně třesoucíma se rukama si ubalil cigaretu. Bez otálení ji zapálil a dlouze popotáhl. Stejně jako předtím, i teď si vytahoval z pusy kousky tabáku, které mu tam ulpěly. Musel to zkoušet několikrát, protože prsty ho neposlouchaly, a spíše se zdálo, jako by si s nimi mimo jakýkoliv rytmus bubnoval na rty. Když se mu to konečně povedlo, srkl si kapučína a opět – snad všemi smysly – netrpělivě přesvědčoval ruku, aby dovedla cigaretu k puse. Tak to opakoval neustále dokola. Vypadalo to, že kdyby jen na okamžik přestal, začne se nekontrolovaně třást po celém těle.
Všiml jsem si ho, už když přicházel po Marlborough Street ke kavárně Casanostra, kde si sedl k venku postavenému stolku. Vysoký, ale shrbený, v sepraných, špinavých riflích a obnošené, ke krku zapnuté hnědé kožené bundě, do které se choulil. Nežli odpudivě vyhlížel nuzně. Nicméně si dal velké kapučíno, kterého ihned trochu vylil, a zaplatil stoeurovou bankovkou. Nedalo mi to nepozorovat ho.
Jakmile odešel, jeho místo vzápětí zaujal někdo jiný. Jakoby tam ještě před pár okamžiky nebyl. Přesto na něj nelze zapomenout. Netrvalo minutu a bylo slyšet skřípění brzd následované tupou ranou a bezděčným žuchnutím. Za tři dny měl pohřeb. Kdyby ho to auto nesrazilo, rozloučili bychom se s ním do měsíce tak jako tak. Rakovina plic a cirhóza jater by mu více života nedovolily.