Donést 21 Kčs na mléko. Donést 16 Kčs na mléko. Donést 18 Kčs na mléko. Tohle jsou zápisky z mého notýsku, který jsem měl v první a ve druhé třídě základní školy. Protínají mi ve vzpomínkách moji školní docházku. Každou velkou přestávku, mezi 9:40 a 10:00, jsme díky doneseným penězům měli připravený čtvrtlitr mléka a rohlík. Matematika, čeština a pak mléko a rohlík. Z dnešního pohledu to zní až směšně. Blbý mlíko a suchej rohlík. Ale já tu svačinu miloval. To těšení se na ni. A pak, po zazvonění, kroky na chodbu, kde jsme si za dveřmi od třídy se spolužáky vyzvedli přenosku, donesli si svůj podíl na stůl, zuby utrhli roh igelitového pytlíku od mlíka a pustili se do toho. Rohlík. Čerstvý, křupavý, poctivý rohlík. Vybíral jsem si slaný. Jó, rohlíky. Tenkrát. Donést 21 Kčs na mléko. A rohlík k tomu…
A ta modrá plastová bedna děsně smrděla. A ty pytlíky taky. Retro vzpomínky. A pak otevřeli ve škole pod schodama bufet a ujížděli jsme na nugetě. Bez rohlíku.
Eště lepčí bylo ten plnej pytlík venku po škole bouchnout vo chodník 😉