Světový zájem o severskou kriminálku zřejmě rozpoutal Stieg Larsson svým Miléniem. Bohužel to má i ten důsledek, že se k nám ze Skandinávie tahají romány, které lze bez okolků označit za silně podprůměrné čtivo pro masy (a tedy intelektuálně člověka sotva obohacující). Jedním takovým zastupitelem, který je (naprosto špatně) kriminálním románem označován, je Nemesis od Joa Nesboa.
Povězme si, co vlastně nutí vydavatele knihu zařadit do kategorie kriminální žánr:
- Je z prostředí (kmininální) policie.
- Vyšetřuje se tam zločin.
- Obsahuje všechna možná klišé:
- Hlavní vyšetřovatel je problémový (zde alkoholik).
- Nevraživost na pracovišti mezi některými kriminalisty.
- Hlavní postava s sebou vláčí svou nevyřešenou minulost.
- Vyšetřování nakonec vedou dva týmy. Ba co víc, a to je jedno z nejtrapnějších klišé, spolupracovník hlavní postavy připraví na ni léčku.
- Hlavní postava jde proti předpisům a nakonec uspěje.
- Doplňte si další, kniha to splňovat vesměs bude.
Co však knize naopak markantně chybí, je bod, který dělá kriminálku kriminálkou a co určuje i to, zda jde o kvalitní knihu: čtenář má mít neustále možnost přemýšlet o tom, kdo zločin spáchal a neměl by se to pokud možno dozvědět dříve než na posledních pár stránkách. Na to je ale zřejmě Nesbo hodně špatným spisovatelem, neboť Nemesis je prachsprostý deníkový záznam jakéhosi loupežného přepadení. Pokud vypluje na povrch nějaká skutečnost, hned je rozebrána a čtenář je někam nasměrován, aniž by třeba chtěl, aniž by dostal možnost pochybovat, přemýšlet. Pro čtení na deku na pláž možná dobré, resp. lepší než bulvární deník, ale jinak?
Kniha má na 500 stran, a ačkoliv někteří o ní tvrdí, že ji nemohli odložit z ruky, mně to neudělalo problém nikdy. Ano, čtivá sice je, ale napínavá? Nikoliv. Dozví se člověk něco ze života ze severu? Nikoliv. Vadilo by, kdybych přestal v třetině, půlce, ke konci číst a pak už nedočetl? Ó nikoliv. Má cenu se těšit na další ze série úchvatného vyšetřovatele Harryho? Pche, na světě je tolik lepšího čtení…
Jo Nesbo: Nemesis, Kniha Zlín, 2001, 504 stran, překlad Kateřina Krištůfková, ISBN: 978-80-87497-01-2
