Dvě kapitoly mně chyběly do konce knihy, když jsem byl nucen připustit, že mě dostala na kolena. Nevím, zda to bylo tím, že jsem od ní záměrně nic nečekal nebo tím, že kniha opravdu taková je. Poprvé jsem o Jednom dni slyšel, když vycházel jeho český překlad. Zaujala mě anotace. Pak jsem párkrát knihu zahlédl v knihkupectvích, její výrazný a jednoduše rozpoznatelný přebal, ale vždy jsem odolal. Udělal jsem dobře, neboť jsem ji pak zakoupil v originále při mých cestách po Irsku.
Po prvních pár stránkách mi bylo jasné, že česká anotace je výmysl někoho, kdo knihu stěží otevřel. Ale to jen tak na okraj. Koncem první půlky knihy však vyplouvalo na povrch, že i někteří angličtí recenzenti měli problém zamyslet se, a tak knihu zařazovali do červené knihovny. Vydavatel toho tupě využíval (či spíše chytře zneužíval) a mě to před začátkem čtení dovedlo ke krátkému (před)hodnocení, které jsem uvedl na serveru Goodreads:
I do expect nothing of this book. I am fed up with the weepers from publishing houses in the Czech Republic so I decided to read books written in English. As I am not at a sufficient level of the language I have to choose something easier and stupid like this one (yes, love, blah, blah, blah). So, we’ll see how my ironic and cynical myself will tackle this stuff. I’ll keep you posted.
Co tedy vlastně kniha čtenáři předkládá? Je to lááááááska, romaťyka nebo toho nabízí mnohem více či něco jiného? Odpověď značně závisí na vašem věku a na vašem postoji k životu. Vysvětleme si nejprve ten věk. Příběh nám ukazuje život dvou lidí, Emy a Dextera. Vždy v jeden a ten samý den v roce. Poví, co se za ten rok stalo (nebo také ne) a vypráví, co se v ten den děje. Jeden rok to je významný den (ne nutně pro zmíněné dva hrdiny) nebo je naprosto obyčejný, případně se tak zdá. Ema i Dexter se průběžně potkávají, míjejí, zachraňují, ale pořád jsou tak nějak spolu. Vidíme je v jejich mladých, dvacátých letech, před třicítkou, ale i po ní. Až téměř ke čtyřicítce. Jejich životy se vyvíjejí, každý jinak, každý jiným směrem.
Pro dvacetiletého čtenáře bude Ema připadat nudná a unylá, naopak Dexter je ten, který si život užívá tak, jak má. Čtenář na pokraji třicítky začne pochybovat o tom, proč by to měl být právě Dexter, kdo je tak úspěšný. A lidé, kteří mají do svých čtyřiceti pár let, to budou vidět úplně jinak.
A postoj k životu? Každý ho máme jiný. Romantická dušička životem zklamané domácí puťky nebo naopak rozvíjejícího se poupátka bude fandit Emě a tvrdit, jaký je ten Dexter parchant. Naopak cynici si budou první část užívat právě díky Dexterovi. Pragmatici však budou netrpělivě očekávat hlavně závěr knihy. Pro každého je tam ovšem něco, a byť dvě rozdílné povahy obou aktérů jsou jasně prvoplánované, napsané je to dobře a mnozí čtenáři se v popisovaných situacích pozná.
Pokud tedy chcete, použijte knihu jako romanci. Pokud chcete, použijte knihu jako učebnici výsměchu života těm, kteří si to nezaslouží. Stejně tak ji můžete použít jako vodu na mlýn svým splínům. Vyberte si. K přečtení rozhodně doporučuji všem.
Poznámka k anglickému textu: Knize dokáže porozumět čtenář se znalostí angličtiny minimálně na úrovni mezi B2 a C1. Obsahuje poměrně dost dialogů s hovorovou britskou angličtinou, které nemají příliš těžkých slov, čímž čtení rychleji odsejpá. Autor má v oblibě slova corny a madden(ing(ly)), nastudujte si před čtením.
Poznámka k českému překladu: Zdá se, že nakladatelství Argo svou sílu a potenciál vyplácalo na směšný boj proti vyšší DPH na knihy a tak vypouští do světa zmetky. Už jen anotace knihy naprosto nestoudně lže. Pokud mohu věřit i komentářům různě po webu (např. na Kosmasu), tak text obsahuje i spoustu překlepů a špatný překlad. Moje rozhodnutí nečíst knihy v češtině zřejmě bylo správné.
Hodnocení: 85 %
David Nicholls: One Day, Hodder Paperbacks , 2010, 435 stran, ISBN: 978-0-340-89698-3, možno zakoupit na The Book Depository
