Upozornění: Následující text jsem ani tak nepsal, jako jsem se z TEDxu vypsal. Je to znát.

Marně přemýšlím, co mi TEDxPrague letos dal, kromě setkání s lidmi, které znám a se kterými se rád potkávám (chyběla @sylvaf). Mám-li shrnout přednášky, pak to první, co se mi vždy vybaví, je Xena, princezna bojovnice. Pak dlouho nic, pak seznam bodů, které znám, ke kterým jsem sám dospěl, a které dělám. A hlubší obohacení duševní? Poskytl pouze Miroslav Bárta.

Miroslav Bárta totiž ve své řeči mluvil o blížícím se zániku současné civilizace v podobě, v jaké ji známe. Že je společnost v koncích (což si myslím také), o tom se lze přesvědčovat denně, ale zaujal mě především tím, že dnes už jsou známy důvody, které k tomu mohou vést. Na závěr nechal nezodpovězenou otázku. Řekl totiž, že na zánik máme být připraveni. Rád bych věděl jak, když mi není známo, v jaké podobě tento zánik přijde. Diskuse k tomu vedená přímo panem Bártou by se mi líbila.

Po jeho přednášce však následovalo fiasko za fiaskem. Petr Gallus se neskutečně ztrapnil, je to blázen na svobodě. Vysvětlovat základy principy křesťanství a ještě k tomu kostelní dikcí, to není dobrá cesta. Ivana Königsmarková mohla říct něco ze svého příběhu než jen zopakovat, co známe z novin. Mnohem víc mi o přestávce daly fakta a názor @DaKrup, která lehce rozvedla nedávnou diskusi na Twitteru. Způsob poukazování Karla Holomka bohužel znám (nejen) z rodiny a je mi proti srsti. Rozdělování světa na černou a bílou (a nemyslím tím rasu) je špatně a on to předvedl. A dneska už mnoho lidí hrdinně (pokrytecky) řekne, že by tenkrát spolupráci s StB nepodepsali, že by s okupací nesouhlasili, … Zachránil to až Andrej Kiska, který předvedl parádní příklad toho, jak se má prezentovat. Sice mi osobně přechod úspěšného obchodníka na charitativníka připadne vždy zvláštní (o přestávce padl jako další příklad Bill Gates), ale v tomto případě je to můj problém.

Od druhého bloku jsem čekal jediné: lepší kvalitu, jinak nemá cenu zůstávat. Začátek mě příjemně naladil vystoupením Lenky Vágnerové a Pavla Maška. Teda, hlavně Lenky, mohl jsem na ní oči nechat. Libor Malý potvrzoval známé rčení, že pokud se chce a věří se tomu, lze leccos dokázat. Jen to mohl lépe prodat. John Raddall povídal o časovém stroji, ale… potřebujeme to? Potažmo to, že spokojený zaměstnanec znamená v konečném důsledku i spokojeného zákazníka, se snad učí na základech podnikání na středních ekonomkách, ne? Na to netřeba (dle mě nevhodně) pasovat fraktály. Zajímavě by hovořila Irena Swiecicky, kdyby si to celé nekazila zeleninou. Lidé si z její přednášky zapamatovali akorát květák. Co vlastně říkala? Nevím (přeháním, ale asi ne moc). Závěr patřil Radvanovi Bahbouhovi, který dokázal to, co žádný jiný řečník. Zaujmout a to dokonce bez podpory powerpointové prezentace. Hovořil sice o mně známém tématu, ale přesto jsem ho s radostí sledoval. Na základě zkušeností s prezentacemi i jiných psychiatrů mám pocit, že tihle lidé to dokáží (nebo to nedělají).

Druhý blok mě přesvědčil, že mám zůstat. Chyba. Třetí blok byl totiž snůškou prázdného povídání. Začala to Renata Chmelová, ve které jsem během chvilky viděl Xenu, princeznu bojovnici. Nechci nijak znevažovat to, co dokázala, ale budeme tu oslavovat výhru nad politiky? Co je to za nesmysl sžít se s tím, že politik je nepřítel a je nutné proti němu bojovat? Je smutné, pokud takhle nastavený princip fungování bereme za neměnný. Mikuláš Kroupa vyprávěl jeden z příběhů 20. století. Nic proti tomu, ale co tím chtěl TEDx naznačit? Nepobral jsem. Jan Kremláček? Nepoužívat mozek? Nemyslet? Uf! Mark Bezos. Hasič, který riskoval svůj život kvůli botám. Chápejte, on je hrdina kvůli zachráněným botám. Je tohle normální nebo jen americké? Ivana Málková. Typický příklad vyhoření, zruinování si části svého života. Dobře, ale co? Vždyť to, že u jídla nemám číst, luštit křížovku či dělat spoustu jiných věcí, k tomu jsem už došel také. Něco víc by z toho vykřesat nešlo?

Nevím, zda jsem se nechal příliš unést svou subjektivitou, ale v porovnání s předchozím TEDxPrague byli řečníci veskrze špatní (na rozdíl od organizace, kde mi akorát vadilo, že nikde nebylo dobrý kafe). Především třetí blok mi v hlavě odškrtával seznam, kde bylo, co jsem se už naučil taky. Výsledek? Ve svých letech mám zkušenosti lidí o několik let starších. Hm. Jak s tím naložit. Že bych příště prostě jen šel na sraz lidí, které znám a se kterými se rád potkávám?

Další sdílení