Za vlhka kluzké

Je vedro k zalknutí a nesnáším svou ženu. Hned vám to vysvětlím, ale neberte to jako zpověď. Na tu je ještě brzo. Navíc doufám, že k ní ani nedojde.

Ne, že by mně teplo nějak vadilo, ale téměř čtyřicet stupňů ve stínu je i na mě dost. Byl to však nápad mojí ženy. Společná dovolená u moře mi zvyšovala hladinu žluči v krvi už od Vánoc, kdy s tím přišla prvně.

Válení se na pláži mě k smrti nudí. S knihou to vydržíte hodinu, koukat na nahé krásky také. Stejně víte, že si ani nešáhnete a akorát si večer na hotelu „přemáchnete prádlo v ruce“, protože žena je chudinka z toho ležení na lehátku příliš unavená. Pak litujete chvíle, kdy jste se rozhodli požádat ji o ruku.

Včera večer moje znechucení dosáhlo vrcholu, se ženou jsme se jaksepatří pohádali a já si vynutil, že dneska půjdu nahoru na útesy. Bylo to jediné zajímavější místo v okolí. Od moře jste se sice nedostali, ale aspoň bylo dostatečně hluboko, když už ne daleko.

Žena „musela“ jít se mnou. Žárlivá bestie. Celou cestu jsme nepotkali ani živáčka, takže její proud výčitek nebyl ničím brzděn. Huba jí mlela i nahoře.

To neskutečné vedro, které se do nás vpíjelo, dávalo trochu nepatřičně vyznít ceduli Za vlhka kluzké. Vyprahlá zemina s vrstvou navátého písku však způsobila, že žena uklouzla i tak. Co říkala, jsem už neslyšel, jen jsem počítal vteřiny do dopadu na skaliska.

Jak jsem upozorňoval hned zkraje, tohle není zpověď. Takže je možné, že něco nebylo úplně tak, jak jsem vám tu vylíčil. Rozhodně těch čtyřicet stupňů začalo být mnohem snesitelnější.

Další články, které vás mohou zaujmout:

FacebookGoogle+TwitterPrintEmailKindle ItPocketDalší sdílení

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *