Nemohl říct, že by měl náročný den, ale vyčerpání z posledních týdnů sílilo a jedna nepříjemnost se nabalovala na druhou jako sněhové vločky. Rozhodl se, že tu ohromnou kouli nechá chvíli stát na místě a po hodně dlouhé době si zajde do kavárny. Sice ho kafe vyloženě nelákalo, ale potřeboval rozptýlení. Navíc měl s sebou rozečtenou knihu, která ho lákala na další své kapitoly.

Koupil si dvojité presso a sedl si ke stolku. Chvíli si jen tak vychutnával pocit, který zažil naposledy předloni na dovolené. Samota, klid, kavárna, sledování dění kolem sebe. Poté si otevřel knihu a ponořil se do jejích stránek. Když hlavu zase zvedl, uviděl u vedlejšího stolu malý zázrak. Krásnou zrzavou dlouhovlasou dívku. Pihy v obličeji měla rozházené jak korálky na misce. Nemohl z ní spustit oči. Všimla si, že ji pozoruje. Mile se usmála. Za chvilku si k jejímu stolku sedla kamarádka a obě se daly do hovoru. Slyšel její příjemný hlas.

Zkoušel dál pokračovat ve čtení, ale její přítomnost mu na mysl posílala úplně jiné věci. I když se přinutil začít číst větu, než došel k jejímu konci, měl myšlenky úplně jinde, zrak často také. Občas mu pohled opětovala. Co asi čte ona, když si udělá čas? Co ji baví? Čemu se ráda směje?

Když se začala zvedat k odchodu, zabořil hlavu zpět do knihy. Nechtěl ji vidět odcházet. Chtěl si namlouvat, že je tu stále s ním. Kromě snění totiž už skoro nic neměl. Kromě snění už nic neměl.

Věnováno @DaKrup.

Další sdílení