Sobota, depresivnější než pondělí

Obálka knihyCo všechno lze zažít za jeden jediný den? Někdy skoro nic, jindy opravdu hodně. McEwanova Sobota popisuje něco mezi tím. Víceméně obyčejný víkendový den obyčejného doktora z vyšší střední vrstvy, který na večer chystá rodinnou sešlost, a tak musí pár věcí zařídit. Nákupy, návštěvu matky a několik dalších drobností.

To, co činí román depresivním, jsou myšlenky a chování hlavního hrdiny Henryho. Třeba nákup ryb pro přípravu večeře, který jesti samolibě pochvalován slovy: „Taková hojnost vyprazdňujících se moří.“ Jenže to je to nejmenší. Henry se zabývá mnohými dalšími hrozbami, jako jsou náboženství, globalizace či prachsprostý smysl života:

  • Teď vidíte kontinentální Číňany v obchodním domě Harrod’s, jak hltají luxusní zboží. Brzy budou hltat myšlení, a něco bude muset vzít za své.
  • Jak je skličující, že někdo musí bezpodmínečně chodit oblečený tak, jako by ani neexistoval.
  • Raději nakupovat, než se modlit.
  • …že nikomu z nás ve skutečnosti nic nepatří. Všechno je pronajaté nebo vypůjčené.
  • Pozor na vizionáře, na ty horlivce, kteří jsou si jistí, že znají cestu k ideálnímu sociálnímu pořádku. Jsou tady zase, totalitáři v jiném vydání, možná ještě slabí a rozhádaní, ale sílící a rozhněvaní, žíznící po dalším masovém zabíjení.

Čím více se začítáte, tím snadněji se v téže činnosti zastavujete a jste nuceni přemýšlet. Nejen o postoji Henryho, který sice tohle vše sleduje s obavami, ale přesto to pasivně přijímá, ale o svém vlastním. Nechováme se stejně? Co jsme vlastně udělali každý z nás např. v případě nedávného prohlášení Bruselu, že nevztyčí vánoční stromek, aby neurazil jiné náboženství? Myšlenky zůstávají v hlavně uvězněné a je nepříjemné se jimi zabývat podobně, jako starými věcmi: „Místnosti plné haraburdí, skříně a registratury, které se nikdo neodváží otevřít. Letité vybavení z krémově lakovaného plechu, příliš těžké příliš záhadné, než aby se vyhodilo.“

Je jasné, že na závěr musí přijít nějaká událost, která to vše završí. Je sice očekávaná a opravdu přijde, ale nakonec k onomu završení nedojde. Nepřekvapivě překvapivé. Ostatně jinak to ani u McEwana nejde.

Ian McEwan: Sobota. Odeon, 2012 (orig. 2005), 256 stran, Překlad: Marie Válková, ISBN: 978-80-207-1418-3

Další články, které vás mohou zaujmout:

FacebookGoogle+TwitterPrintEmailKindle ItPocketDalší sdílení

2 thoughts on “Sobota, depresivnější než pondělí

  1. Děkuji za komentář. Koukám ještě na další odkazy k tomuto tématu. Evidentně šlo o názory obyvatel Bruselu, když se místo tradičního stromu objevila na náměstí kovová svítící konstrukce. Tedy skutečně nešlo o oficiání prohlášení, navíc tento názor byl bruselskou radnicí rozporován. V recenzi už to nechám, svým způsobem to k zamyšlení stále je.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *