Sedím ve vlaku do Prahy. Kousek ode mne je pěkná dlouhovlasá slečna. Myslel jsem, že vytáhla knihu, ale je to blok. Do něj začala psát plnicím perem. Na chvíli se vždy zamyslí a já dle výrazu v její tváři odhaduji typ myšlenek. Směr a poloha očí. Úsměv nebo zamračení. Naklonění hlavy. Uvolnění nebo zarputilost. Vědět tak, zda mé myšlenky odpovídají těm jejím.