Ledovka způsobila… Náledí zabilo… Přívaly sněhu zavinily…

Titulky v novinách a komentáře v rádiu či televizi svalují zavinění dopravních nehod na led, sníh, oslnění sluncem, mlhu a další rozmary počasí. Neustále se snažím přijít na to, jak, dejme tomu, silný déšť dokáže zapříčinit např. smrtelnou nehodu.

Za poslední rok jsem najel kolem 30 tisíc kilometrů za všech možných situacích, které dokázalo počasí připravit. Několik desítek nehod jsem i viděl a ani při jedné mi nepřipadlo, že za ní mohl kdokoliv jiný než řidič. Řidič, který nepochopil, že při přívalovém dešti, kdy není vidět na více než pár desítek metrů před sebe, není bezpečné valit to více než 100 kilometrovou rychlostí. Jiný řidič, který měl pocit, že sjeté letní gumy a sníh jsou ideální kombinací a dodržování větší vzdálenosti od před ním jedoucím vozidlem je ponižující. Další (sebe)vrah projíždějící na červenou přes přejezd, byť jsou závory staženy.

Opravdu ani jednou se nestalo, že by za nehodu mohlo počasí. Vždy to byla neochota řidičů přizpůsobit se aktuálnímu počasí. Jistě by bylo na místě psát titulky (a samozřejmě nejen je) pravdivě. Jenže, to by pak přestaly mít ten správný nádech bulvárnosti a tedy i vyšší čtenost způsobující vyšší příjmy. A o ty tu přeci jde.

FacebookGoogle+TwitterPrintEmailKindle ItPocketDalší sdílení

Je sčítání lidu pouhý bordel ve státní správě?

Všude se diskutuje o tom, kdo co vyplní, proč to či ono nevyplní, zda uvede či neuvede rodné číslo a další. Nikdo se ovšem nepozastaví nad tím, proč ke sčítání vlastně dochází.

Pokud někdo chodí po úřadech, vyplňuje spoustu údajů jako je rodné číslo, adresa a další. Měl jsem poslední měsíc nějaké běhání ohledně nemovitosti a to byste koukali, co vše musíte kde udělat. Nejprve smlouva o koupi: je tam rodné číslo, jméno a adresa trvalého bydliště. Pak ověření podpisu na městském úřadě: jméno, rodné číslo, číslo občanky. Katastr nemovitostí: opět jméno, rodné číslo, číslo občanky, adresa. Správce nemovitosti…

Takže teď jsou úplně všude informace o mé osobě. A nikdo se mě neptal, zda chci či nechci rodné číslo uvést, zda jsem chtěl uvést další informace. Ono je totiž i na dalších místech: na matrice, když se narodíte. Musíte mít nahlášený trvalý pobyt, to znamená jméno, příjmení, rodné číslo, adresa. Při přestěhování to musíte nahlásit. Vlastníte-li auto, musí být nahlášené na dopravním inspektorátu.

Nastává tedy otázka, proč sčítat, když veškeré informace stát (a nejen on) má. Odpoveď je jednoduchá. Je to zaviněno neskutečným bordelem, který ve státní správě vládne. Státní informační systém již dávno mohl být na světě, kdyby si většina zákonodárců nemyslela, že počítač je akorát na pípání a ťukání. Ale i bez něj by šlo provést sčítání několikanásobně levněji a rychleji než metodou, kterou se snaží stát opruzovat své občany. V případě existence „nějaké“ databáze by stačilo vzít data ze všech úřadů, katastrů, inspektorátů a spojit je podle rodného čísla. Údaje, které vzniknou i přes nepořádek v duplicitách rodných čisel, budou jednak rychleji zpracované a hlavně, budou mít mnohem vyšší vypovídací schopnost než balast a šrot, který se získá ze sčítacích archů.

Je jistě dobré namítnout, že se uvedeným způsobem stát (a nejen on) nedozví, kolik máme doma počítačů, kdy má manželka menstruaci a zda je pravidelná, zda papoušek mluví sprostě či zda si čistíme zuby každý den. Jenže, co je komu do toho? K čemu stát potřebuje znát majetkové rozložení obyvatelstva? Bude to prodávat? Chce ještě více okrádat chudé a nikomu nic nedávat zvyšováních daní méně majetným občanům? Ne, děkuji. Nechci zvyšovat již tak velký bordel ve státě a tedy nehodlám nic takového vyplňovat. Jméno a adresa jim stačí a už tak toho bude přespříliš, protože to stejně znají.

Sčítání a bordel podruhé

Tak jsem se sečetl. Zřejmě žádná novinka, snad jenom to, že jsme se sečetl až napodruhé a sčítací tiskopis jsem musel paradoxně vyplnit dvakrát. Proč to?

Po doručení protizákonného a protiústavního formuláře na místo mého pobytu jsem se jal vyplnit jej. Poctivě a zcela správně jsem za střízliva a plného vědomí vyplnil své jméno a příjmení, které se vyskytuje v mém občasném průkaze a rodné číslo (také své, ze stejného dokumentu). Dále jsem pokračoval přesně podle toho, jak mi kázal zákon, tedy vyplnil vše podle pravdy.

Například na dotaz ohledně státního občanství či národnosti jsem napsal, že lze dohledat na Policii ČR, rodinný stav či počet dětí lze zase dohledat na matrice (vše podle rodného čísla). Pokud bylo několik voleb, zadal jsem je tak, jak bylo ve vzoru: správný údaj zakřížkoval, chybný jsem zakřížkoval a ještě zakroužkoval, jak je uvedeno na obrázku. K závěrečnému poděkování jsem jako slušně vychovaný občan tohoto rozkradeného státečku napsal, že nemají zač.

Deprese se dostavila přesně v době, kdy byl v uvedeném duchu vyplněný formulář roztrhán a pro klid v rodinném soužití jsem musel vyplnit formulář nový, tentokráte jako poslušná ovce, která je stejně určená na porážku v daňových jatkách.

To jsem ještě netušil, že se deprese umocní. Bylo mi totiž řečeno, že vzhledem k tomu, že jsem se v inkriminovanou dobu nevyskytoval v místě svého trvalého bydliště, musím vyplnit ponižující a urážející formulář celý ještě jednou, pouze uvést v bodě 4 jiný údaj. Považoval jsem to za pěkně blbý vtip, ale vzhledem k tomu, že zákon vyšel z poslanecké sněmovny tohoto státu, jal jsem se informaci ověřit.

Byl pátek, 20 minut před „uzavírací“ dobou infolinky 0800 13 20 01, která je placena z našich daní. Zkoušel jsem se cca 25 minut dovolat, ale nikdo mi to nezvedal, naopak, spojení bylo vždy po několika minutách přerušeno. Zřejmě si byl někdo koupit v pracovní době žrádlo pro svého křečka nebo byl již na cestě na chalupu. Ovšem je také možné (abych nikomu nekřivdil), že se v jídelně podával zdravotně závadný oběd a tedy v uvedenou dobu byly sváděny kruté boje o WC.

V každém případě ale považuji celou kauzu za opovrhování občanem a ukázku kvalitní arogance státního aparátu. Nechápu, jak je možné, že z poslanecké sněmovny vycházejí naprosté paskvily odporující zdravému rozumu. Zřejmě by měla být změněna ústava: „jakákoliv politická strana je protiústavní a její případný provoz se trestá smrtí. Ve vládě a parlamentu smí být pouze osoba natolik vzdělaná a zkušená, že každý její čin bude hodnocen jako přínos. Senát je zrušen.“

Problém je ale v tom, že tohle nikdo se současné politické scény neschválí, protože by tím pádem byl nadosmrti nezaměstnaný. Takže se za pár let sečteme znovu, snad již místo sčítacích tiskopisů dodají alespoň děrné štítky a děrovačky…

Sčítání potřetí

Sled událostí mě donutil k tomu, abych se vypravil v poslední zákonem určený den na Český statistický úřad odevzdat protiústavní formuláře. Počasí bylo hnusné a nevlídné, podobně jako když přesně před 62. lety Němci začali okupovat již tak okleštěnou republiku.

Po vstupu do areálu se mě hned vrátný přívětivě (uvozovky opravdu nechybí) zeptal, co si přeju a po mé odpovědi mě odkázal na frontu asi osmi lidí, kteří přišli se stejným úmyslem.

Přibližně minutu na to přispěchala ufuněná dáma ve středních letech a začala naříkat, že nemá čas a že to chce jen odevzdat, že žádné potvrzení nechce a tohle a támhleto a tuhleto… Vzhledem k tomu, že žádný z nás tam kvůli ničemu jinému než ona nebyl, chvilku si pyskovala pro sebe (ale aby to všichni slyšeli), pak se namíchla, předeběhla a jala se odevzdávat formulář. Opravdu ho jen odevzdala a v útěku ještě na úřednici volala, že nic nechce a ať jí dají pokoj.

Vyvrcholení scény ovšem mělo teprve přijít. Vzadu stojící třicátník vida, že to jde i takto, provedl ten samý úkon. To už ale psychicky nevydržel slušně vypadající pán, který měl přijít na řadu, a doslova mrsknul svou obálkou do místnosti se slovy, která bych tu nerad přepisoval. Na to vyšel uředník a proběhla výměna názorů velice jadrnou češtinou ze strany rozzuřeného chlapíka, za kterou by se nestyděl ani ten nejposlednější zedník. Velmi mě pak překvapilo, jak příjemně bylo se mnou následně jednáno. Jako by se nic nestalo a jako bych ani nebyl na úřadě.

Konečně se dostáváme k tomu, proč to vlastně píšu. Ač nerad, věřím tomu, že podobných výstupů zažívá v dnešní době kvůli sčítání kdejaký ouředník. Lidé jsou kvůli sčítání podráždění, naštvaní a znechucení. Obávám se však, že je to k ničemu. Naše vláda bude spokojená, jak to krásně všechno proběhlo, že to všichni přežili a nedozví se o tom, co se děje mimo ni. Možná by stálo vzpomenout si i na tento problém v dalších volbách.

Staneme se otroky technologie, kterou používáme?

Štěnice nasazené v úřadě ministra nebo prezidenta začínají být nemoderní, zastaralé a málo účinné. Technologie se vyvíjejí, jdou stále kupředu a vlády, firmy či podsvětí vynakládají stále větší peníze na to, aby právě jimi používaná technika byla ta nejlepší. Vezměme si například Internet – má původy v armádě a dnes jej používá kde kdo a za pár málo let jej bude využívat kde co. Je to jistě skvělá představa, že když vám dojde mléko, lednička jej objedná. Strčíte si kuře do trouby, ta se napojí na nejrychlejší server a stáhne si, jak dlouho a při jaké teplotě se má opéci. Tyto báječné myšlenky, které se dříve vyslovovaly potichu, aby je pokud možno nikdo neslyšel, začínají být reálné. Jenže. Jenže každá výhoda přináší nevýhody.

Zatím nechoďme do blízké budoucnosti, ale zůstaňme v současnosti. Máte mobilní telefon? Asi ano, protože kdo ho dnes nemá. A teď si představte, že se o vás začne zajímat podsvětí. Může to být jednoduché. Jste zdravý mladý člověk a třeba vaše plíce by se náramně hodily pro syna mafiánského bose. Jak se o vás dověděli? To je jednoduché. Platy lékařů jsou malé, tak si jeden doktor „přivydělal“. A teď vás začnou sledovat. Nikdo ale za vámi nebude chodit, nikdo nebude čekat v autě u vašeho domu, až vyjdete. Sledovací tým může sedět pěkně v teple a v bačkorách, protože váš mobilní telefon řekne přesně vaši pozici.

Dnešní modernější auta se neobejdou bez palubního počítače s přijímáním pozice pomocí GPS systému a jejího odesílání do řídícího střediska. Řekne vám, na které křižovatce odbočit, kde je uzavírka, na kterém kilometru dálnice se stala dopravní nehoda. Nic složitého. Opět způsob, jak vás sledovat. Nikdo za vámi nejede v autě, může to být nápadné. Ale opět vás sledují z tepla a v bačkorách.

A nyní pojďme do blízké budoucnosti a k reálnějšímu příkladu. V sobotu si v televizi naladíte váš oblíbený pořad nebo si stáhnete z „půjčovny“ film. Prostě paráda. Vychlazené pivko ve skleničce, brambůrky v misce na stole. Najednou v pondělí u vás zazvoní podomní prodejce. Víte, my víme, že rád sledujete tyto a tyto pořady a rádi bychom vám něco nabídli. A vy jen koukáte. Ale jdeme dál. Běžný bytový zloděj dokáže udělat spoustu nepříjemností. Kromě vykradeného a rozházeného bytu, který je potřeba uklidit, musíte na policii, zavolat do banky, abyste oznámil ukradení kreditní karty a další činnosti, místo kterých jste si mohli jít s dětmi zaplavat. Ale jak se dozvěděl, že nejste doma? Jednoduše, řekla to na vás vaše lednička. Nejprve si objednala mléko, protože to, co jste tam zapomněl, tak zkyslo. Pak začal zelenat šunkový salám, takže se objednal nový. Když to ovšem pracovník vašeho oblíbeného supermarketu dovezl, nezastihl vás doma. Pokud se někdo napojí na takovouto moderní ledničku, ví vše nejen o vašem apetitu, ale třeba i o tom, kde nakupujete a kdy vám vozí nové zboží. Veškerá komunikace může probíhat pomocí extrémně bezpečného protokolu, ale pokud někdo zaplatí tu správnou částku prodejci, je celé zabezpečení k ničemu. Viz únik dat z České Spořitelny. Je také možné, že jste se znelíbil sousedovi. On sedne k počítači a za pár minut je váš dosud čistý trestní rejstřík pěkné počtení.

Jak ale z toho ven? Obávám se, že cestu nelze najít, neboť neexistuje. Je tu jeden problém, který vyhyne až společně s námi – lidský faktor. Takže, veselou budoucnost…

Nejlépe zaplacený program

Snad největším snem každého programátora je, aby jeho aplikaci používal opravdu každý. Aby se o jeho aplikaci všude psalo a samozřejmě, aby dostal dobře zaplaceno. To všem může mít autor viru MyDoom nejen díky dvěma firmám, ale hlavně kvůli hlouposti uživatelů a správců.

Společnosti Microsoft a SCO nabízejí každá za dopadení autora viru 250 tisíc dolarů, což při dnešním kurzu dělá přibližně 13 miliónů korun. Pokud se přihlásí sám, dostane snad největší odměnu za nepříliš rozsáhlou aplikaci, kterou (vynecháme-li studia problematiky) mohl napsat odhadem za měsíc. Mít takovou mzdu, asi bych moc neremcal na zdejší poměry.

Přitom ale stačí velmi málo, aby se virus nešířil – instalovat aktualizace software, používat antiviry a firewally, nespouštět aplikace z e-mailů. To, co někteří považují za epidemii, jiní za pohromu, další zase za zkázu, by se stát nemuselo. V mnoha firmách totiž o bezpečnosti nikdy neslyšeli, administrátoři jsou líní nebo nedostávají dostatek prostředků na školení a pořízení zabezpečovacího softwaru nebo prostě nemají čas, protože musejí pomáhat šéfově sekretářce Lidušce s Wordem, ve kterém neumí uložit soubor. Také česká legislativa silně zaostává – zákoník práce bohužel položku rozšíření viru po firmě mezi závažné porušení pracovní kázně nezařazuje.

Trestně stíhat by se neměl autor viru, ale lidé zodpovědní za bezpečnost, případně manažeři, kteří takové lidi neurčili. Brečet nad zavirovaným počítačem a házet vinu na virotvůrce je alibismus. Takovým lidem se raději vyhýbat.

Světoznámý pán s názorem v ČR

Snad neexistuje na světě člověk, který by neměl názor. Přesto existují tací, kteří třeba jen vyslovením nějakého nejběžnějšího slova dokáží kdekomu podlomit kolena a otevřít ústa dokořán. Nejinak tomu bylo při úterní návštěvě Billa Gatese v České republice.

Měl jsem možnost vyslechnout jeho přednášku v Kongresovém centru. Během ní jsem neustále čekal, kdy řekne konečně něco, co ještě nevíme a co jsme dosud neslyšeli. Nedočkal jsem se. Hlavním tématem byla bezpečnost a to, že Microsoft se jí věnunuje výrazně více a s větší pěčlivostí než ostatní, snad nepřekvapí nikoho, kdo se alespoň trochu o IT zajímá. Přesto se našli tací, kteří bezmyšlenkovitě tleskali a po projevu se obdivně vyjadřovali. Co se vám na tom tak líbilo? Ptal jsem se jednoho posluchače, ze kterého dojmy tryskaly hned několika proudy. No, prostě jak to pěkně řekl, dostalo se mi odpovědi. Raději jsem se dál neptal, abych mu nekazil radost.

Ano, Bill Gates hovořil věcně. Ale to se od něj dalo čekat. Stejně tak se očekávalo, že na konferenci věnované bezpečnosti bude hovořit k tématu. Hovořil. Odpověděl i na několik otázek, které mohli účastníci položit během registrace. Ale nikde jsem nenašel sebemenší podnět, který by vedl k vyvalení očí, spadnutí čelisti a utleskaným rukám. A možná je to dobře.

Není to jenom tím, že Česká republika je na uvádění světových novinek hodně malým a bezvýznamným státem, ale hlavně tím, že IT průmysl je již seriózní a ustálený, jako např. potravinářský či automobilový. Nic překotného a neznámého se neděje. Lidé říkají své názory, argumentují, komunikují. Nudná šeď, kterou – podle mne – nevytrhne nikdo s omletým názorem. A je jedno, zda jde o neznámého studentíka nebo o významnou osobnost v IT.

Co to je intuitivní software?

Při diskusi s jedním člověkem ohledně produktu, jehož jméno zde není důležité, padla zmínka o tom, že není intuitivní na rozdíl od produktu jiného. To mě ale donutilo zamyslet se, co to vlastně intuitivní software znamená.

Podle významového slovníku znamená intuitivní kromě jiného vnuknutí, nápad, bleskové pochopení bez účasti racionality. Intuitivnost, resp. její chápání, je však naprosto subjektivní vlastnost a u každého uživatele libovolné aplikace se může dostavit dříve či později (tedy nikoliv bleskově). Jsou jedinci, kteří při prvních seznamovacích sezení u nové aplikace tápou, jsou zcela zdrceni a považují aplikaci za nepoužitelnou. Jenže jakmile pochopí filosofii produktu, začnou jej používat mnohem lépe a hlavně rychleji. Při nastalém problému ihned ví nebo alespoň tuší, kam sáhnout a výsledkem je výrazně rychlejší práce a tedy i vyšší produktivita. Naproti tomu člověk, který s aplikací pracuje víceméně intuitivně ihned od začátku a vlastně nikdy nepronikne do toho, jak aplikace ve skutečnosti funguje, je neustále zmaten. Sice intuitivně ví, kam sáhnout, ale trefí se napoprvé mnohem méně často než předchozí typ, navíc rychlost práce nebude oslnivá (bavíme se samozřejmě o rozsáhlejším software, ne o Notepadu).

Dalším problémem je, že ne každá aplikace může přívlastek intuitivní získat. Třeba takový obslužný program pro jadernou elektrárnu může být sebeintuitivnější, ale pustit k němu nezkušenou uživatelskou opici je stejný hazard se životy lidí jako vést nukleární válku. Zde by se naopak mělo volit střídmé prostředí, ne příliš intuitivní (obsluha musí být znalá a vždy má vědět, kam sáhnout), ale hlavně nesmí umožnit provést chybu.

Na první pohled by ruku v ruce se slovem intuitivní mělo jít slovo ergonomický. Jenže při podrobném zkoumání nabudeme dojmu, že to jsou protichůdné požadavky. Ergonomický kromě jiného znamená, že se daný produkt, resp. jeho ovládání nestaví proti vašemu zdraví, naopak se jej snaží chránit. Ergonomická aplikace by např. měla uživatele nutit používat chvíli klávesnici a chvíli myš, čímž se snaží zamezit bolestem v zápěstí, strnulosti šíje apod. Jenže je to intuitivní? A navíc uživatelsky příjemné? Uživatel, který je neustále nucen používat jiný nástroj, pak často neví, že zrovna nyní má sáhnout po myši a jindy po klávesnici. Taková snaha tvůrců software může vést k tomu, že uživatel spíše sáhne po brokovnici a dostaví se na adresu uvedenou v dialogu O aplikaci. V takovém případě pak výmluvy na ergonomii, natož na intuitivnost, pouze přiostří situaci.

Pokud tedy budete chtít vyřknout ortel nad intuitivností aplikace, zamyslete se nejprve na tím, zda to náhodou také není naopak. Navíc za úspěšností produktu nestojí použitelnost, ergonomie ba ani intuitivnost, ale marketing (bez ohledu na to, zda je aplikace typu freeware, Open Source nebo ryze komerční). I toto mějte na paměti.

Rychlodráha nebo metro? Cokoliv!

V přažském plátku Metro se v názorech čtenářů neustále objevují názory na to, zda prodloužit trasu metra A na letiště, odkud budou autobusy jezdit dále směr Kladno, Slaný a další, nebo zda postavit rychlodráhu do Kladna (se zastávkou minimálně na letišti). Lidé se hádají, co bude lepší. Jedni chytráci pláčí nad tím, že rychlodráha rozdělí Dejvice na dvě části. Chudinky Dejvice. Jako by již dnes nebyly rozděleny stávající železniční tratí a navíc neustále ucpanou Evropskou třídou, na které navíc semafory nastavoval zřejmě pitomec, který se obzváště vyřádil na Divoké Šárce, kde jsou tři semafory hned za sebou. Pokud svítí zelená na prvních dvou, na třetím je červená a naopak. Výsledek? Propustnost pár aut za minutu.

Druzí zase lamentují nad tím, že metro bude moc drahé a že na letiště pojede každé druhé. No a co? I kdyby jezdilo každé třetí, pořád to bude rychlejší a příjemnější než přestupovat na stodevatenáctku. Je mi jedno, zda bude rychlodráha nebo metro. Postavte klidně obojí, ale už neplkejte! Hlavně ať se nesnaží do toho kecat ti, kteří po Evropské denně nejezdí.

Zvýšení sazby DPH a počty

Zvýšení sazby DPH u většiny věcí (služby, SW, telekomunikační poplatky) z 5 na 22 % uvádí některé lidi k mylným výpočtům (zvlaště trapné je to u vysokoškolsky vzdělaných lidí). Zboží samozřejmě nepodraží o 17 %, jak se může leckdo domnívat, ale – pokud nedojde k jiným úpravám – „pouze“ o cca 16,19 %. Proč to? Je to velmi jednoduché. Představte si, že dnes něco stojí 100 Kč bez DPH a s 5% daní to je 105 Kč. Po zvýšení sazby to bude 122 Kč. Nyní nasadíme trojčlenku, která se učí již na základní škole. Tedy 105 Kč je pro nás 100 % a chceme zjistit, kolik procent je 122 Kč. Výpočtem (122*100)/105 získáme hodnotu 116,19 a nějaké drobné. A konečně odečtením 100 od 116,19 získáme ono procentuelní zdražení. Jak jednoduché.

A ještě bych se vrátil k „jiným úpravám“, o kterých jsem se zmínil. Např. mobilní operátoři, kteří používají 5% DPH, slibují, že zdražení nebude o celých 16,19 %, ale o méně, a část této DPH vlastně zadotují (a přesto vydělají). Je příjemné vědět, že by klidně mohli zlevňovat o 106 již nyní. Jenže – proč by to vlastně dělali.