Novináři češtině holt neholdují #cestinavkrizi

Tento týden se v médiích obzvláště urodilo. Tedy ne, že by se zvýšila kvalita novinářské práce, to si žádné noviny rozhodně nedovolí, ale k disposici nám autoři dali dostatek důkazů, že čeština je něco, co se již nenosí.

Vezměme si třeba pondělní Hospodářky. Chyba přímo v titulku. Na rozdíl od pravidel českého pravopisu si korektor či autor myslí, že se správně píše narozdíl. Hlavně, že hrdě používají anglický název rubriky.

Další skvost, tentokrát mnohem hrubšího zrna (a opět v titulku), poskytly Lidovky. Copak to asi je taková vil a v čem je tajemná?

Další plátek, který se honosí jazykovou korekturou, je náš vesnický věstník. Je nutno přiznat, že počet chyb se za poslední období výrazně snížil, přesto lze na nějakou narazit i bez pozorného čtení (ve schránce nalezeno tento týden).

Chyba, kterou jsem uváděl, je bohužel stále častější. Ostuda je to o to větší, pokud ji udělá učitel. A co teprve ředitel. Např. ve své stati ji ji učinil ředitel soukromého a údajně prestižního gymnasia v Praze.

Co říci závěrem? Asy jen, že lépěji už bilo.

FacebookGoogle+TwitterPrintEmailKindle ItPocketDalší sdílení

Pozvánka na zápis do školy plná chyb #cestinavkrizi

Náš téměř šestiletý dostal pozvánku k zápisu do školy. Ano, do školy, o které jsem tu psal včera. Člověku neznalému či zaslepenému až srdce zaplesá, když se pročítá tolika krásnými a vřelými slovy. Jenže samochvála smrdí.

Nelibý odér se začal linout již hlášením na nástěnce ve školce (první obrázek), opravdový zápach pak tomu dodalo množství pravopisných chyb v textu pozvánky. Vedle nich je prachbídná typografická úprava opravdu zanedbatelným aspektem (druhý obrázek).

PS.: Použití dvojice můj/svůj nemusí být úplně jednoznačné. Vycházel jsem především z Hříchů šíleného korektora. Pokud však nahlédneme do Internetové jazykové příručky Ústavu pro jazyk český, zjistíme, že použití může být trochu volnější. V pozvánce mi však nepřipadne, že by použití těchto zájmen bylo jednotné.