Poměrně často se mi stává nepříjemná věc – zapomínám. Jedu do práce a napadne mě geniální myšlenka. Patentovat si ji, nemusím do konce života pracovat. Jenže pak vystoupím z auta, potkám u vchodu kolegu, který byl den před tím pařit, a během jeho výkladu, jak se zrovna cítí, se ona myšlenka vypaří rychleji nežli závan jara v první lednový týden. Jindy jedu na kole, přemýšlím si opět o něčem senzačním, jenže proti mně se vynoří krásný, plný výstřih pohledné slečny a myšlenky jsou vystřídány pomyšlením. Jsa člověk nebojácný, snažím se proti tomu (zapomínání!) bojovat. V následujících odstavcích popíši nástroje a postupy, které mi v tom pomáhají.

Používané nástroje

Veškeré nástroje, které zde uvedu, musí splňovat tři životně důležitá kritéria a to pro danou situaci všechna najednou. V opačném případě nemají u mě šanci.

1. Nástroj musí být ihned k dispozici. Pokaždé mě pobaví již klasická scéna: opačnému pohlaví zvoní v nejméně vhodný okamžik telefon, toliko umístěný v kabelce, a ono ho v tom svinčíku loví, vysílajíc přitom omluvná gesta, že jako za to nemůže.
2. Nástroj musí být naprosto intuitivní a jednoduchý na ovládání. Není nic horšího, než v časové tísni hledat, kde co jak nastavit, aby to konečně začalo něco dělat. Jistě znáte situaci, kdy si chcete trasovat GPSkou cestu, a čekáte, než ten krumpl chytne signál. Do toho vřeští děti a žena vás nervózně popohání, přičemž nechápe, že děláte důležitou práci.
3. Nástroj mě musí inspirovat nebo umožnit relaxaci. Tady asi nemá cenu nic rozvádět. Co nudí, to nikoho nebaví ani nemotivuje.

Možná to bude znít archaicky, ale to nejdůležitější, co používám, je tužka a papír. Tužkou obyčejně myslím tužku obyčejnou nebo plnicí pero. Tužkou se dá dělat dosti věcí, a to nejen zapisovat. Např. při telefonování si mnoho lidí kreslí různé blbůvky, mě z toho nevyjímaje. Pokud se chci uklidnit, vezmu ořezávátko, případně si zakydám ruce od inkoustu. To pak musíte vykonat nucenou přestávku, kterou byste jinak neudělali. Stereotypu lze předcházet pomocí střídání barvy inkoustu, u tužek např. změnou tvrdosti tuhy.

Papír je neméně zajímavý. Používám hned několik jeho podob. Tou nejběžnější je samozřejmě klasická kancelářská „á čtyřka“. K dispozici mám i štos děrných štítků, které jsem před staletími dostal na střední škole a hrozím se chvíle, kdy dojdou. Běžné sešity jsem nahradil zápisníky Moleskine, ale začínám je opouštět, protože jsou pořád stejné a k inspiraci mají bohužel dál, než bych si představoval. Vzal jsem tedy za vděk Paperblanks s tematickými deskami. Poslední formou jsou barevná lepítka (PostIt).

Vedle toho se ještě sluší připustit používání fixů a tabule (whiteboard).

Podíváme-li se do světa nul a jedniček (ne, nemyslím poslaneckou sněmovnu), pak v něm používám hned několik aplikací:

• Notepad – asi to nejlepší, co mohl Microsoft v oblasti softwaru světu dát. Je rychlý, je při ruce a nenutí vás přemýšlet o formě, ale čistě o tom, co potřebujete zapsat. Pokud musím připravit např. prezentaci, až na výjimky si ji „rozmýšlím“ přímo v Notepadu (a na velkém monitoru).
• Evernote  – nástroj, na který mě navedl Petr Koubský, nepoužívám moc dlouho. Klient pro Windows až do nedávna naprosto nesplňoval podmínky 2 a 3 uvedené výše. Jakmile ale přišla verze 4 a následně já dostal telefon s platformou, pro kterou existuje rozumný klient, začal jsem Evernote používat velmi často. V současné době používám 7 sešitů (Notebooks), přičemž výchozí z nich používám jen jako vstupní bránu. To znamená, že tam typicky z mobilního klienta házím poznámky bez ladu a skladu, a jakmile se dostanu k počítači, jmu se je roztřídit na ta správná místa. Důležité je zmínit, že kromě vložení do správného sešitu využívám naprosto úchvatný vynález, kterým jsou štítky. V současnosti mi chybí jediná věc a tou je možnost jednoduché tabulky s trochou výpočtů (ano, vím, že můžu přiložit např. tabulku Excelu).
• Foťák a hlasový záznamník – Používám na telefonu. Ideální pro rychlý záznam bez nutnosti cokoliv psát. Často používám např. pro vyfocení ISBN knih, které mě v knihkupectvích zaujmou. Hlasový záznam je také rychlý, je ale nutné počítat se dvěma nevýhodami: jednak mnoho lidí nerado slyší svůj hlas, a jednak není pokaždé vhodné si to přehrávat před ostatními (ano, můžete být i za blbce).
• Twitter a Twitpic – Twitter je zdrojem mnoha podnětných poznámek, které lze označit jako oblíbené nebo s nimi pracovat jinde (viz dále). Twitpic je pak můj obrazový deník (či spíše občasník). Na Twitteru mám také jeden skrytý účet, kam si píšu specifické poznámky spíše deníkového charakteru.
• Kombinace výše uvedeného – Kombinaci většiny výše uvedených nástrojů používám hlavně na telefonu. Systém Android tohle zvládá více než dobře. Pokud mě např. zaujme nějaký tweet, vložím jej do Evernote a případně k tomu nahraji zvukovou poznámku. Fotky sice většinou nechávám v telefonu, ale postupně i pro ně začínám používat Evernote. Stejně tak sběr článků z internetu je jednoduchý: přes sdílení vložím do poznámky, případně opatřím štítkem a během chvíle je v některém ze sešitů.

V neposlední řadě je nutné (jen pro úplnost) zmínit manželku. Sice není vždy k dispozici, intuitivní a jednoduchá na ovládání už vůbec není, natož aby umožňovala relaxaci (vynes koš, dojdi nakoupit), ale má úžasný schopnost pamatovat si důležité věci, které pak s citem v tu správnou dobu připomíná (ráno jsi zapomněl nabalit dětem svačinu, kdo byla ta slečna?).

Jak které nástroje používám aneb sběr poznámek

Podle oblasti, pro kterou chci poznámku zaznamenat, používám různé postupy. Důležité však je, abych v budoucnu vždy věděl, kam pro danou informaci jít.

Práce

V práci se mi osvědčuje několik nástrojů. Jelikož velmi často hledáme nějaké řešení v úzkém kruhu u tabule, nutností jsou fixy (jeden můj kolega snad s nimi leze i do postele, tedy s konkrétně s modrou). Jakmile se na něčem shodneme, vyfotím to a následně náčrtek formalizuji v nějakém dalším nástroji mimo rámec tohoto článku.

Druhým pomocníkem je jednoduchý kroužkový blok (vždy, když jeden popíšu, tak jej vystřídám jiným typem – linkovaný, nelinkovaný, čtverečkovaný) a tužka/pero. Osobně se mi neosvědčily volné papíry, protože jsem je různě ztrácel. Sešit navíc slouží i jako neformální projektový deník. Je-li třeba, jsou v používání sešity dva i tři.

Když Evernote dospěl do čtvrté verze, začal jsem používat i jej pro uložení dlouhodobějších informací jako jsou různá nedokumentovaná obchodní pravidla (business rules), informace o datových tocích mezi systémy a další. Při vyhledávání jsou pak neocenitelnou pomůckou štítky.

Angličtina

Jednou mou slabinou je neschopnost učit se cizí jazyk. Protože používám hlavně angličtinu, snažím se všelijakými způsoby zapamatovat si slovíčka. Čím více způsobů, tím lépe. Kdekoliv je použito neznámé slovíčko, tak si jej buďto vypíšu vedle na papír s odkazem, kde bylo použito, nebo jej přímo v textu ohraničím obdélníkem. Kdykoliv pak mrknu např. do učebnice, vím, že tohle slovíčko jsem neznal. Z obojího pak slovíčka přenáším na dvě místa: do krtčího zápisníku určeného pouze pro slovíčka a pak je ještě připravím pro Twitter účet @Slovicka. Denně tak dostávám jedno z takových, které bych už měl znát. Krtkem listuji průběžně, protože ručně napsané slovíčko se mi učí (a zapamatuje) lépe než to zapsané na monitoru sterilním písmem.

Knihy a psaní

Knihy patří mezi jednu z mála mých vášní. Přečtu jich relativně dost a dost si z nich i vypisuji. To však nedělám při čtení, ale většinou až když knihu dočtu. Proto mám každou přečtenou knihu polepenou barevnými lepítky, které slouží jako dočasná záložka. U anglicky psaných knih to pak často znamená neznámé slovíčko či vazba, která mne zaujala. To pak většinou končí i v části Angličtina.

S knihami souvisí i má druhá záliba (která však má prozatím mnoho v kolonce rozpracováno) a tou je psaní povídek. Tady se pro sběr jakýchkoliv podnětů hodí naprosto vše, co jsem uvedl. Jakmile mě něco inspiruje, zapíšu si to na papír nebo častěji do zápisníku. Moleskine Storyboard se neosvědčil (nudný, neinspirující), pořídil jsem si tedy takový, který vypadá jako kniha a má na obalu slavný rukopis (ovšem přesvědčil jsem se, že pokud jste na koncertě, je pro inspiraci lepší ten s notovým zápisem). Jsem-li někde mimo dosah papíru, nadiktuji si to do záznamníku. Jestliže uvidím nějaký drobný detail, který např. vyhovuje umístění příběhu, vyfotím jej. Důležité je střídat to. Např. první verzi povídky Poslední cigareta jsem napsal v kavárně na telefonu. Když jsem pak z oné kavárny odcházel, ještě jsem si ji záměrně vyfotil pro ilustrační obrázek (ten chlapík už tam nebyl).

V případě odborného textu pracuji trochu jinak. Když jsem připravoval stránky OCUP.cz pro certifikaci znalostí UML, měl jsem jeden krtčí zápisník, kam jsem si na přeskáčku vypisoval poznámky z různých zdrojů a průběžně z toho dělal souvislý text.

Rozhodně u tvůrčí práce platí více než kdy jindy pravidlo dostupnosti. Pokud večer usínám, něco mě napadne a nemám nic po ruce, nikdy si pro to nedojdu. A k mé škodě to zapomenu.

Běžný život

Sem spadá cokoliv, co se týče denních nudností a/nebo nutností. Nákup? Děrný štítek. Něco zařídit? Připomínka v telefonu. A již zmíněná manželka.

Jedná-li se o něco většího, používám Evernote. Např. pro plánování dovolené je to parádní nástroj (opět je nutné vyzdvihnout myšlenku štítků). Můžete si takto rozvrhovat více aktivit či akcí najednou, ukládat si k nim různé poznámky, obrázky, hlasové nahrávky nebo celé webové stránky.

Závěr

Uvedené nástroje a postupy odpovídají mé puntičkářsky pedantské povaze. Jedno pravidlo by však mohlo platit pro všechny: vždy mějte při ruce aspoň něco, kam svou poznámku můžete zaznamenat.

Článek byl napsán pro server Mít vše hotovo, kde vyšel 7. března 2011.

Další sdílení