Poslyšte vážení příběh, který se odehrál v té naší kotlině české. Je možné, že se tak opravdu stal. Anebo také nestal. Ale spíše stal. V jedné naprosto bezvýznamné, obyčejné vesnické škole.
Hned zkraje však nutno uvést důležité upozornění: V následujícím textu jsou uvedena některá slova, která označujeme jako sprostá. Pokud se vám dělá nevolno či vás dokonce uráží slova typu „posrat“, tak to nečtěte. Současně upozorňuji, že jsem v inkriminovaných slovech nenahradil některé písmenka pokryteckou hvězdičkou.
Dějství I.
Při jedné tchánově návštěvě jsem mu vyprávěl vtip, který jistě většina z vás zná:
Na leteckém dnu si prohlíží dědeček letadla a pilot mu nabídne, že ho sveze. Letadlo odstartuje a pilot udělá looping. Děda na zadním sedadle jen pronese: „Tak to jsem čekal.“ Pilot se zamyslí a udělá výkrut. Děda zase prohlásí „Tak to jsem taky čekal.“ Pilot už je na nervy a tak otočí letadlo na záda. Po chvíli děda povídá „Tak to jsem nečekal.“ Pilot spokojeně přistane a vyptává se dědy, co znamenaloto „čekal-nečekal.“
Děda na to povídá: „Že se při loopingu poseru a že se při výkrutu pobleju, tak to jsem čekal. Ale že mi to při letu po zádech nateče do helmy, tak to jsem vážně nečekal.“
Osmiletý to celé zaslechl, ale nepřipadne mi, že slovo „poseru“ by bylo na závadu. V dnešní době se každý z něčeho posírá.
Dějství II.
Osmiletý přinesl ze školy papír, který jsem měl podepsat. Co si budeme povídat, byl tam komiksovou podobou pokus o znázornění výše uvedeného vtipu. Ostatně, podívejte se sami:
Mladík dostal vynadáno za to, že tam má pravopisné chyby, které už má být schopen nedělat. Nechal jsem jej je opravit a ještě vyzvídal, proč to je česky, když to měl dělat v hodině angličtiny. Namítl, že měli nakreslit nějaký příběh, a pokud nevěděli, jak se některé slova řeknou anglicky, tak to měli napsat buďto česky anebo se optat. Domluvil jsem mu, ať se příště optá, aspoň bude více znáti. To, že taková slova nemá ve škole říkat, jsem mu také pověděl, ale jelikož se snažil graficky interpretovat mnou vyprávěný příběh, nemělo smysl to dále rozpitvávat.
Dějství III.
Pátek, 23. prosince, den před Štědrým dnem. Pošta, obálka s červeným pruhem. Ze školy. Narychlo svolaná mimořádná pedagogická rada uděluje našemu synáčkovi třídní důtku za uvedenou malůvku. Odůvodnění cituji: Váš syn vepsal vulgární text do školního sešitu – předmět anglický jazyk […]. Vulgární vyjadřování vůči spolužákům a zaměstnancům školy je považováno za závažný přestupek vůči Řádu školy.
Musím říct, že když mi to žena volala, bylo mi do smíchu. Říkejte si, co chcete, ale jestli tohle bylo vulgární vyjadřování vůči někomu, tak snad jedině vůči nevyzrálé, pokrytecké nebo vztahovačné osobnosti.
Po Novém roce žena napsala panu řediteli dopis s žádostí o vysvětlení. Ten akorát změnil v dopise špatně uvedený odstavec z Řádu školy, který byl údajně porušen, ze zákazu šikanování na zákaz vulgárního vyjadřování vůči spolužákům a zaměstnancům školy a tím to skončilo.
Ó ano, na vulgarismech lze bazírovat jedna báseň za druhou. Jen mi nejde na rozum, proč je v pořádku, že se děti v šatnách častují “ty debile” (zřejmě si navzájem určují diagnosu).
Při následném telefonickém rozhovoru pana ředitele s mou ženou tento jednak odmítl osobní schůzku, protože na to nemá čas, a jednak řekl, že paní učitelka je slušně vychovaná a že ji to urazilo.
Závěr
Myslete si, že obhajuju za každou cenu své dítě a že mi nevadí, že používá vulgární slova. Vadí mi to, ale sám zastávám názor, že užití sprostého slova holt někdy sedne lépe jako prdel na hrnec nežli hýždě tamtéž. Připadne mi ale, že uvedené „výchovné“ opatření je naprosto mimo mísu (či onen hrnec, chcete-li).
Přesto se mi chce věřit, že důtka byla udělena z ryzí lásky ke správné výchově dětí a dokonalému pedagogickému působení, ostatně tak, jak tomu na uvedené škole vždy bez výhrad bylo (teda snad kromě chytání dětí za krk zezadu a zvedání je do výšky či pořvávání na ně na školním dvoře). Že byla udělena takto rychle před Vánoci, aby i rodiče mohli taktéž mít během prázdnin vliv na výchovu potomka dle pravidel společnosti.
A že to nebylo proto, že paní učitelka je dcerou starosty (nehledě na to, že obec je zřizovatelem školy), že si pan ředitel nechce proti sobě postavit vlastní lidi, kteří mají jen ty nejlepší zkušenosti s učením a výchovou, že to neurazilo čísi ješitnost a že nejde o pouhou mstu či snad šikanu.
Je z toho nějaký závěr? Já svůj mám.
