Jednoaktovka: Naprosto zbytečné rozmluvy

AktovkaJeviště je rozděleno pletivovým plotem téměř kolmo k divákům, na každé jeho straně roste trochu těch kytek. Na zadním konci plotu jsou vidět dva řadové domky, jejichž přilehlé pidizahrádky rozděluje zmíněný plot. V domech jsou francouzské dveře, před nimi terasa s posezením.

Je krásné letní víkendové ráno, vše je zelené, ptáci zpívají, nebe je kýčovitě modré, nikde ani obláček.

Postavy: dva vcelku dobře situovaní sousedé. Oba mají své rodiny, své zaměstnání, své koníčky.

Verze 1.

Vychází první soused s kávou v jedné ruce a snídaní v ruce druhé. Usedá na terasu, nohy si hodí na vedlejší židli, rozvalí se a vychutnává si slastné okamžiky víkendového rána. Usrkává kávu.

Přichází druhý soused s tímtéž. Ještě než dosedne, zdraví souseda.

  • Buď zdráv, sousede.
  • Nazdar, tebe bych tady teda nečekal takhle po ránu.
  • I to víš, dneska má být obzvláště pěkně.
  • Jojo, má. Četl jsem o tom včera v novinách.
  • No jo, také jsem to četl. Ale pro jistotu jsem si ověřil ještě dneska ráno na Internetu.
  • Hm, ale věř Internetu. Já se tam díval na dvoje novinové zpravodajství a každé říkalo něco jiného. Já věřím předpovědi počasí jen v novinách. Papírovejch.
  • Ale na Internetu musíš koukat přímo na meteorology. Ti tam mají grafy… a tabulky… a vychází jim to líp než v novinách.
  • Ale noviny to vod nich berou, to bys měl vědět.
  • To samozřejmě vím, ale noviny jsou den staré. Jen co vyjdou. Meteorologové to mají onlajn.
  • No ať je to tak nebo tak, dneska má být krásně.
  • Jojo, má. Hlásili 25 stupňů.
  • To jo, ale na horách. Tady u nás slibovali 28.
  • Nene, to je na zítra. Dneska tady 25.
  • Hm, asi sem se překouk.
  • Ale stejně, už se těším na odpoledne. To bysme mohli dát pivko v bazénu, co myslíš?

Debata na totéž téma pokračuje do oběda. Oběd jim přinesou manželky až pod nos. Následně se do rozhovoru zapojí také a pokračují do večera. Kolem desáté noční se všichni zvednou a jdou spokojeně spát.

Verze 2.

Vychází první soused s kávou v jedné ruce a snídaní v ruce druhé. Usedá na terasu zády k druhému domu, nohy si hodí na vedlejší židli, rozvalí se a vychutnává si slastné okamžiky víkendového rána a hlavně samoty, kdy ho opravdu nikdo a nic neruší. Usrkává kávu.

Přichází druhý soused s tímtéž. Ještě než dosedne, zdraví souseda.

  • Buď zdráv, sousede.
  • Hm, čau.

První soused, ač nerad, otáčí židli tak, aby nebyl zády k tomu druhému. V hlavě se mu ale už honí, že má zkažené ráno.

  • Dneska má být obzvláště pěkně.
  • Hm, má.
  • Pro jistotu jsem si to ověřil ještě dneska ráno na Internetu.
  • Hm.
  • Koukal jsem přímo na meteorology. Ti tam mají grafy a tabulky a vychází jim to líp než v novinách.
  • Hm. No jo.

První soused se zvedá a zhnuseně odchází.Lituje, že ten plot není dřevěnej a alespoň dva metry vysokej. Kafe si dopíjí doma a ten den již nevyjde. Druhý soused jen nechápavě pokrčí rameny a věnuje se pěknému dni.

Verze 3.

Vychází první soused s kávou v jedné ruce a snídaní v ruce druhé. Usedá na terasu zády k druhému domu, nohy si hodí na vedlejší židli, rozvalí se a vychutnává si slastné okamžiky víkendového rána a hlavně samoty, kdy ho opravdu nikdo a nic neruší. Usrkává kávu.

Přichází druhý soused s tímtéž. Pozdraví letmo souseda. Ten mu na půl huby odpoví, aniž by se pohnul.

Druhý soused si upraví židli a také si sedá zády k vedlejšímu domu. Rozvalí se a vychutnává si slastné okamžiky víkendového rána a hlavně samoty, kdy ho opravdu nikdo a nic neruší. Usrkává kávu.

Oba mlčí a jsou naprosto spokojení. Snad jediné, co se jim mihne hlavou, je, že by ten plot mohl být dřevěný a dva metry vysoký, aby si ušetřili beztak zbytečný pozdrav.

FacebookGoogle+TwitterPrintEmailKindle ItPocketDalší sdílení

Jednoaktovka: Agent provokatér

AktovkaJeviště je upraveno jako vnitřek úřadu. Nalevo dva stoly s neupravenými stohy papíru, u jednoho sedí úředník s nohami na stole a kávou v ruce. U druhého si žena ve středních letech lakuje nehty. Napravo skříně s hodně opotřebovanými šanony a stojan na květiny. Květiny jsou uschlé, konvička leží ledabyle pohozená poblíž. Na pozadí je vidět okénko. Na něm je velký nápis „Přistupujte jednotlivě“ samozřejmě z pohledu diváka viděno obráceně. Vedle okénka jsou dveře.

Občan přistoupí k okénku a čeká. Přešlapuje. Když si ho pět minut za hrobového ticha nikdo nevšímá, nesměle zaťuká. Úředník rozmrzele vstane, dojde do publika a některému z diváků řekne, aby to šel vyřídit. Divák vstane a přistoupí k okýnku. Občan podává úředníkovi-divákovi úhlednou obálku. Ten ji bere a dívá se dovnitř. V tu chvíli se prudce rozrazí dveře, do nich vlítne Radek John s policejní eskortou, nasadí úředníkovi-divákovi pouta a odvádí ho pryč.

Opona.

Diváci rozpačitě tleskají.