Nepřej mi úsměv,
když úsměv jsi ty,
přeješ mi tím sebe,
koho nemůžu mít.
Jsou to roky, ač možná jen dny,
co popisoval jsem ti slunovraty,
jsi pryč, navždy pryč, nelze jinak, nelze lépe,
než na oltář položit před tebe sám sebe.
Smrti, přijmi mě už,
nečekej již déle,
Cožpak čas svůj,
můžu naplnit lépe?
Jsem sláb,
Nelze jinak,
Smrt, sláb, smrt.
Nelze lépe.