Proč odsuzujete pravej hák na Sobotku?

Vajíčka, utopenci, transparenty, hořící stánky. Fašistou teď nazývá kdekdo kdekoho. Sobotka dostal na předvolební agitaci do zubů. Ovšem jediné, co se děje, je to, že to každý, ať už zištně či nezištně, odsoudí. Do toho tu slýcháme samozvané moralisty z politických stran kázat na téma politická gultúra.

Jenže není to tak, že si za to mohou politici sami? Že to jsou právě oni, kdo ukazuje, co se smí a nesmí? Nebyl to politik, kdo veřejně ukazuje na jiného, že je jednička? Není to politik, který se přetahuje o kočár s novinářem? Není to politik, který pohlavkem brání čest své ženy, kterou jen tak mimochodem podvádí? Není to politik, kdo mluví jak dlaždič? A konečně, není to právě politik, kdo si tímto tuto facku vyžaduje?

Než odsoudit facku, raději hledat, co k ní vedlo a zda nezměnit právě to. Pouhé odsouzení je prázdné, nic neříkající gesto hodno politika usilující o vaší přízeň a tedy i hlas.

FacebookGoogle+TwitterPrintEmailKindle ItPocketDalší sdílení

Nevyvážené novinové zpravodajství

Touha Rady pro rozhlasové a televizní vysílání mít zpravodajství vyvážené se evidentně neprojevuje v tištěných médiích. Včera jsem si uvědomil, jak zásadně a nevyváženě se informuje občan, který by rád nasáknul trochou znalostí z novin.

O co vlastně jde? Při pročítání titulků v novinách jako jsou Lidovky či poměrně nový deník E15 jsem nacházel např. tyto:

  • Cena piva roste
  • U zubaře zaplatíme víc
  • Teplo zdraží nejvíc za deset let
  • Ceny vánočních kaprů vyšší než loni

Na druhou stranu jsem očekával, co vše bude levnější. Listoval jsem a listoval, ale nic. Někomu se vrátí půl miliardy (proč ne mně?), za běžné plomby se platit nebude (což nepopírá předchozí, že se u zubaře zaplatí více), simulanti se ohřejí, neboť jim chce vláda zatopit. Ale sleva žádná. Nic.

Až pojednou, hle! Kdesi uprostřed jakéhosi článku pojednávající o válečném stavu jsem našel pozitivní informaci, že se bude autobusem z Prahy do Brna jezdit za korunu. Hurá, chce se zvolat, přeci jenom malilinkatý náznak vyváženosti. Jenže radost tak trochu zaostává za smutkem.

Politicko-novinářská sterilita

Při sledování (ať už v televizi, rádiu, novinách či na Internetu) článků majících za úkol něco sdělovat, mám často pocit, že jednak vše je prezentováno podle nějaké šablony a tedy že výrazivo se neustále opakuje a jednak že ve čteném textu vlastně není nic řečeno. Mnohé je alibisticky schováno za floskule.

Stejný názor má i Vladimír Just, který nejčastěji používané prázdné fráze shrnul do dvou slovníků floskulí. Od většiny ostatních slovníků se odlišuje jednou příjemnou věcí – nechá se číst od začátku až dokonce a nudit se určitě nebudete. Výklad každého hesla je totiž pojat jako pojednání, úvaha, fejeton, ale často i filipika. Autor na příkladech kromě jiného demonstruje to, co ve skutečnosti floskule zakrývá, případně popírá.

Kvalitu knih bohužel (a to v obou případech) strhávají dolů překlepy, pravopisné chyby a nedostatky v sazbě. Bohužel je to tak časté, že to ruší ze čtení až příliš. Autor se také poměrně často zabývá tématikou kůrovce v Šumavském národním parku, což může odvádět pozornost od floskule směrem na jih Čech. V druhém díle mi pak vadilo hojné používání „klausovská” vazba „to či ono“.

I přes uvedené nedostatky bych knihu doporučil jako povinnou četbu každému, kdo se dostává do styku s děním v politice a to bez ohledu na to, zda má nebo nemá poslaneckou imunitu.

Hodnocení: 4 z 5

Vladimír Just: Slovník Floskulí. Academia, nakladatelství AV ČR, 2003, 223 stran, 155 Kč, ISBN: 80–200–1153–6

Vladimír Just: Slovník Floskulí 2. Academia, nakladatelství AV ČR, 2005, 216 stran, 155 Kč, ISBN: 80–200–1392-X

Prachsprostý německý alibismus

Německo, tohoto času předsedající stát Evropské unie, přišlo s geniální myšlenkou a to, že nechá zakázat používání svastiky v celé Evropské unii. Ačkoliv svastiku většina lidí zná díky zneužití Adolfem Hitlerem jakožto symbol Třetí říše, má zcela jiný základ a to už ve staré Indii jako kladnou polovinu protikladů (dobro – zlo, bůh – ďábel). Dodnes je hojně využívaná hinduisty.

SvastikaProblém je především v pohledech na věc: první říká, že svastika je starodávný symbol dobra. Druhým je, že si Němci zakázali symboly nacismu. Jenže – je hákový kříž symbolem nacizmu? A kdy? Když je pootočený v bílém kruhu vprostřed červeného obdélníku? Nebo kdykoliv? A co když se použije s tečkami uprostřed „čtverců“?

Vlajka USAPro mě je to symbol nacizmu pouze v případě, kdy je jakožto symbol nacizmu použit (tedy jako např. v prvním případě). Proto nevidím jediný důvod použití svastiky jako takové zakázat. Zakázat se má propagace nacismu (či chcete-li propagaci potlačování práv a svobod jednotlivců a skupin). To bychom poté mohli zakázat i pěticípou hvězdu. Je to přeci jednoznačně a vždy propagace komunismu. Nebo že bych se snad nedej Němec spletl?

Kocourkov nejen u nás

O víkendu mě zaujala zpráva, že britská vláda hodlá zavést databázi osobních údajů obyvatel Velké Británie, která bude mít za úkol minimalizovat návštěvy úřadů. Např. při silničním neštěstí je nutné kontaktovat úředního šimla čtyřiačtyřicetkrát (ne, že by např. u nás při změně trvalého bydliště to bylo lepší). Zajímavější však bylo něco, co bych čekal od našich politiků.

Tím něčím byly reakce opozice – Tohle je další krok ke společnosti Velkého Bratra! Bude to stát strašné peníze! Data budou zneužitelná! Pěkné bylo, že reakce přišly sice po ohlášení úmyslu, ale ještě před zveřejněním podrobnějších informací. Provládní argumenty samozřejmě tvrdily cosi o menším počtu návštěv úřadů apod.

Jsem ovšem plně přesvědčen, že kdyby současná opozice byla u vlády a chtěla zmíněnou databázi zavést, nic by o Velkém Bratrovi neříkala. To by naopak vylétávalo z úst současných vládních představitelů.

Je to hra, kdy každý dostane na základě volebních výsledků role a podle toho se chová. A hrají se komedie i tragédie, a to za slušně velké vstupné – totiž naše (resp. britské) daně.

Společně pro naše zdraví

Volební kampaň je v plném proudu, z reklam na nás koukají a promlouvají lidé, o kterých by nikdo neřekl, že dokáží udělat vše, co slíbí. Ale to bych nechal stranou. Spíše mě zaujal slogan ODS, který u fotografie Lucie Talmanové zřejmě slibuje cosi nekonkrétního, co bude uděláno s naším zdravím. Opravdu je to paradox, že toto prohlášení je právě u paní inženýrky.

Pokud totiž toto naše společné zdraví, o kterém je zřejmě řeč a do kterého spadá snad i to moje, máme zlepšovat a starat se o ně tak, aby bylo ku prospěchu naší tělesné schránce, je nutné udělat i něco s kuřáky. Jestliže mi doktoři a novináři nelžou, pak i pasivní kouření škodí mému zdraví a proto budu rád, pokud se kuřáci se zapálenou cigaretou odlifrují někam hodně daleko od mého zdraví.

Bohužel paní Talmanová v minulosti prokázala, že proti kuřákům opravdu bojovat mocně „umí“ a pokud se rozhodnu volit ODS, pak její jméno dostane preferenční škrtanec.

Vážené zákonodárkyně, vážení zákonodárci,

blíží se termín voleb do poslanecké sněmovny a s tím i vaše snaha nalákat voliče, aby se dostavili k volebním urnám a vložili hlas pokud možno té vaší straně. Jak už to ale bohužel v naší zemi chodí, mnoho voličů si stěžuje, že nemá, komu by hlas dalo, a tak se k volbám nedostaví. Dovolte mi tedy, abych vám touto cestou navrhl řešení, které by mohlo ještě do letošních voleb vejít v platnost a tím by přilákalo k volbám výrazně více voličů.

Jak jistě víte, tak všechny platné hlasy se sečtou a na základě toho, kolik se které straně se dalo hlasů, se určí nejen vítěz voleb, ale i rozložení sil v poslanecké sněmovně. Jak jsem již uvedl, velké množství voličů k volbám nepřijde prostě proto, že si nevybralo dostatečně reprezentativní stranu, jenž by je měla zastupovat.

Můj návrh spočívá v zavedení tzv. antihlasu. Každý volič by si mohl určit, zda do volební urny hodí hlas nebo antihlas. Hlas svým významem zůstává zachován a jako takovým se jím již není třeba dále zabývat. Antihlas s názvem politického subjektu by pak nebyl k počtu hlasů přičten, ale – jak již jistě tušíte – odečten. Takový volič by dal jasně najevo nejen to, že žádná strana mu nepřipadne dostatečně fundovaná, aby jej zastupovala, ale i to, který spolek považuje za největšího škůdce.

Dovoluji si ještě poukázat na jednu drobnost, která by z novinky měla určitě vyplynout, ale na první pohled nemusí být zřejmá. Jestliže každá strana, která získala více než nějaké procento hlasů, dostane za každý takový hlas peníze, pak za antihlas zase bude strana peníze vracet státu.

Vážené dámy, vážení pánové. Věřím, že důkladně promyslíte můj návrh a já budu moci v následujících volbách svůj antihlas využít.

Děkuji vám, že jste věnovali svůj drahý čas mému návrhu, a těším se na vaše reakce.

S pozdravem

volič

Nový kuřácký zákon a Lucie Talmanová

Od prvního ledna se podle nového zákona nesmí kouřit na zastávkách autobusů a tramvají. Naproti tomu původní zákaz kouření v době podávání hlavních jídel v restauracích byl zrušen. To mně připomnělo monolog vedený s poslankyní ing. Talmanovou.

Ing. Lucie Talmanová, touto dobou poslankyně Parlamentu České republiky za ODS, mě několikrát překvapila svými výroky na adresu tohoto zákona a kuřáků vůbec. Poprvé to bylo v květnu 2004, kdy v zcela nelogicky argumentovala proti omezování kouření. Napsal jsem jí tedy dopis na e-mail uvedený pod odkazem Můžete mi napsat ze stránek Parlamentu ČR:

Vážená paní poslankyně Talmanová,

reaguji na Vaše vyjádření k omezování kouření uveřejněné na stránkách zpravodajského serveru iDnes.cz. Konkrétně jde o tento odstavec:

„Jsme přesvědčeni, že represe nevede k žádnému dobrému výsledku, myslíme si, že je to historicky dokázáno. Žádný zákaz nevede ke snížení čehokoliv, tedy ani kouření,“ prohlásila poslankyně ODS Lucie Talmanová.

Měl bych k tomu dvě věci. První a jednodušší. Pokud opravdu žádný zákaz nevede ke snížení čehokoliv, proč se zakazuje prodej drog, vraždy, krádeže, jezdit ve městě více než 50 km/h a další věci, typicky zakázané zákonem? Ale to byla spíše řečnická otázka.

To, co mě trápí, je odmítavý postoj proti kuřákům mnoha poslanci Parlamentu ČR. Já i manželka jsme nekuřáci. Navíc máme jednoroční dítě. Co máme dělat, když např. u nás v domě bezohlední kuřáci kouří na chodbách či z okna a cigaretový kouř jde do bytu a omezuje nás? Co máme dělat na zastávkách MHD, kde se vždy nějaký bezohledný kuřák najde a omezuje nás i ostatní? Proč nesmíme chodit do restaurací např. na oběd či večeři, aniž bychom byli omezováni kuřáky (že je to zakázáno v době podávání hlavních jídel není argument, neboť se to porušuje)? Proč nesmím s dítětem na hřiště, když tam jiná matka se zapálenou cigaretou dohlíží na své dítě? Pokud člověk něco namítne, je hrubě odbyt.

Je prokázáno, že i pasivní kouření škodí zdraví, některé výzkumy dokonce tvrdí, že více než kdyby pasivní kuřák byl aktivním. Tedy mohu klidně říct, že kuřáci mi poškozují zdraví. Mohu je zažalovat za (ne)úmyslné poškozování našeho zdraví? Jakou mám pravděpodobnost úspěchu a kolik mě to bude stát peněz, času a dalšího?

Osobně se domnívám, že proti kuřákům by z uvedených důvodů měl být vyhlášen tvrdý boj a omezit je na nejmenší minimum – kouřit na několika málo vyhraněných místech, kde nebudou moci v žádném případě omezovat ostatní lidi, kteří nechtějí takto hazardovat se svým životem. Ve všech uzavřených prostorách, restauracích, na ulicích a zastávkách by to mělo být trestné a hlavně kontrolované a trestané.

Budu rád, pokud si najdete čas na odpověď.

Děkuji a přeji příjemný den.

Slávek Rydval

Bohužel jsem se dodnes nedočkal odpovědi. Musím přiznat, že jsem to čekal. Koneckonců, že jí napsat můžu, je na výše zmíněných stránkách uvedeno, ale již se nezaručuje, že mohu očekávat odpověď.

Přeci jenom jsem to po roce, loni v červu, zkusil znovu. Tehdy se projednával zákon, který je právě od 1. ledna tohoto roku v platnosti. Konkrétně jsem napsal:

Vážená paní poslankyně Talmanová,

před více než rokem jsem Vám zaslal e-mailem dotaz na téma kuřáci (na který jste mi neodpověděla, pro připomenutí je na konci tohoto dopisu) a nyní opět čtu ve zpravodajství o Vašem vyjádření k návrhu Vašeho kolegy Janečka, který se zabývá zákazem kouření v restauracích a na veřejných místech. Konkrétně na serveru iDnes.cz se píše: „Například poslankyně Lucie Talmanová z ODS se domnívá, že na tak radikální krok, jaký navrhuje lidovec Janeček, se lidé musí připravit. Plošný zákaz kouření v restauracích by podle ní zlikvidoval majitele venkovských restaurací.“ Rád bych věděl, co to znamená připravit se na zákaz kouření v restauracích a veřejných místech? Je to snad něco více než odstranit popelníky a vyvěsit cedulku zákaz kouření? A co se týče venkovských restaurací – domníváte se, že jejich majitelé živí to, že povolí hostům kouřit? Nebo prodej cigaret? Není to snad prodej (ne)alko nápojů a jídla? Asi nejvíce mě ale zajímá, proč hájíte skupinu lidí, která je v menšině a jež ve velkém měřítku omezuje a zdravotně ohrožuje ostatní kolem sebe? Jste Vy sama kuřačka?

Děkuji za Váš čas a pevně věřím, že si tentokráte naleznete čas na odpověď.

Slávek Rydval

Opět ing. Talmanová nenašla ve svém časovém plánu čas na jakoukoliv odpověď. Je smutné, že v řadách poslanců jsou takoví lidé, kteří se nehodlají zabývat tím, od čeho tam jsou – problémy občanů. Odpovídat na jejich dotazy je zřejmě pod poslaneckou důstojnost a to mi hodně vadí. Budu na to myslet ve volbách.

Je sčítání lidu pouhý bordel ve státní správě?

Všude se diskutuje o tom, kdo co vyplní, proč to či ono nevyplní, zda uvede či neuvede rodné číslo a další. Nikdo se ovšem nepozastaví nad tím, proč ke sčítání vlastně dochází.

Pokud někdo chodí po úřadech, vyplňuje spoustu údajů jako je rodné číslo, adresa a další. Měl jsem poslední měsíc nějaké běhání ohledně nemovitosti a to byste koukali, co vše musíte kde udělat. Nejprve smlouva o koupi: je tam rodné číslo, jméno a adresa trvalého bydliště. Pak ověření podpisu na městském úřadě: jméno, rodné číslo, číslo občanky. Katastr nemovitostí: opět jméno, rodné číslo, číslo občanky, adresa. Správce nemovitosti…

Takže teď jsou úplně všude informace o mé osobě. A nikdo se mě neptal, zda chci či nechci rodné číslo uvést, zda jsem chtěl uvést další informace. Ono je totiž i na dalších místech: na matrice, když se narodíte. Musíte mít nahlášený trvalý pobyt, to znamená jméno, příjmení, rodné číslo, adresa. Při přestěhování to musíte nahlásit. Vlastníte-li auto, musí být nahlášené na dopravním inspektorátu.

Nastává tedy otázka, proč sčítat, když veškeré informace stát (a nejen on) má. Odpoveď je jednoduchá. Je to zaviněno neskutečným bordelem, který ve státní správě vládne. Státní informační systém již dávno mohl být na světě, kdyby si většina zákonodárců nemyslela, že počítač je akorát na pípání a ťukání. Ale i bez něj by šlo provést sčítání několikanásobně levněji a rychleji než metodou, kterou se snaží stát opruzovat své občany. V případě existence „nějaké“ databáze by stačilo vzít data ze všech úřadů, katastrů, inspektorátů a spojit je podle rodného čísla. Údaje, které vzniknou i přes nepořádek v duplicitách rodných čisel, budou jednak rychleji zpracované a hlavně, budou mít mnohem vyšší vypovídací schopnost než balast a šrot, který se získá ze sčítacích archů.

Je jistě dobré namítnout, že se uvedeným způsobem stát (a nejen on) nedozví, kolik máme doma počítačů, kdy má manželka menstruaci a zda je pravidelná, zda papoušek mluví sprostě či zda si čistíme zuby každý den. Jenže, co je komu do toho? K čemu stát potřebuje znát majetkové rozložení obyvatelstva? Bude to prodávat? Chce ještě více okrádat chudé a nikomu nic nedávat zvyšováních daní méně majetným občanům? Ne, děkuji. Nechci zvyšovat již tak velký bordel ve státě a tedy nehodlám nic takového vyplňovat. Jméno a adresa jim stačí a už tak toho bude přespříliš, protože to stejně znají.

Sčítání a bordel podruhé

Tak jsem se sečetl. Zřejmě žádná novinka, snad jenom to, že jsme se sečetl až napodruhé a sčítací tiskopis jsem musel paradoxně vyplnit dvakrát. Proč to?

Po doručení protizákonného a protiústavního formuláře na místo mého pobytu jsem se jal vyplnit jej. Poctivě a zcela správně jsem za střízliva a plného vědomí vyplnil své jméno a příjmení, které se vyskytuje v mém občasném průkaze a rodné číslo (také své, ze stejného dokumentu). Dále jsem pokračoval přesně podle toho, jak mi kázal zákon, tedy vyplnil vše podle pravdy.

Například na dotaz ohledně státního občanství či národnosti jsem napsal, že lze dohledat na Policii ČR, rodinný stav či počet dětí lze zase dohledat na matrice (vše podle rodného čísla). Pokud bylo několik voleb, zadal jsem je tak, jak bylo ve vzoru: správný údaj zakřížkoval, chybný jsem zakřížkoval a ještě zakroužkoval, jak je uvedeno na obrázku. K závěrečnému poděkování jsem jako slušně vychovaný občan tohoto rozkradeného státečku napsal, že nemají zač.

Deprese se dostavila přesně v době, kdy byl v uvedeném duchu vyplněný formulář roztrhán a pro klid v rodinném soužití jsem musel vyplnit formulář nový, tentokráte jako poslušná ovce, která je stejně určená na porážku v daňových jatkách.

To jsem ještě netušil, že se deprese umocní. Bylo mi totiž řečeno, že vzhledem k tomu, že jsem se v inkriminovanou dobu nevyskytoval v místě svého trvalého bydliště, musím vyplnit ponižující a urážející formulář celý ještě jednou, pouze uvést v bodě 4 jiný údaj. Považoval jsem to za pěkně blbý vtip, ale vzhledem k tomu, že zákon vyšel z poslanecké sněmovny tohoto státu, jal jsem se informaci ověřit.

Byl pátek, 20 minut před „uzavírací“ dobou infolinky 0800 13 20 01, která je placena z našich daní. Zkoušel jsem se cca 25 minut dovolat, ale nikdo mi to nezvedal, naopak, spojení bylo vždy po několika minutách přerušeno. Zřejmě si byl někdo koupit v pracovní době žrádlo pro svého křečka nebo byl již na cestě na chalupu. Ovšem je také možné (abych nikomu nekřivdil), že se v jídelně podával zdravotně závadný oběd a tedy v uvedenou dobu byly sváděny kruté boje o WC.

V každém případě ale považuji celou kauzu za opovrhování občanem a ukázku kvalitní arogance státního aparátu. Nechápu, jak je možné, že z poslanecké sněmovny vycházejí naprosté paskvily odporující zdravému rozumu. Zřejmě by měla být změněna ústava: „jakákoliv politická strana je protiústavní a její případný provoz se trestá smrtí. Ve vládě a parlamentu smí být pouze osoba natolik vzdělaná a zkušená, že každý její čin bude hodnocen jako přínos. Senát je zrušen.“

Problém je ale v tom, že tohle nikdo se současné politické scény neschválí, protože by tím pádem byl nadosmrti nezaměstnaný. Takže se za pár let sečteme znovu, snad již místo sčítacích tiskopisů dodají alespoň děrné štítky a děrovačky…