Jedna paní povídala: „Příští rok se sčítáme znovu“

Minulý týden se konala zcela nečekaně tisková konference Českého statistického úřadu, kde byli novináři informování o připravovaném sčítání v roce 2002. Tisková mluvčí ČSÚ Vladimíra Pavlíčková uvedla, že metodika, která byla použita v březnu, se ukázala jako naprosto nevýhodná, protože lidé vlastně nevěděli, co mají vyplňovat. Jako příklad uvedla jeden z nejčastějších dotazů na telefonní infolince, kde se v průměru (váženém) ptalo sto patnáct celých třicet dvě setiny obyvatel denně, co mají uvádět v bytovém listě v otázce na osobní počítač a Internet: vždyť nikomu na světe (a přiznejme si, že je to pravda) se Internet do bytu nevejde.

O další překvapení se postaral předseda vlády a ČSSD Miloš Zeman spolu s předsedou parlamentu a ODS Václavem Klausem. Václav Klaus mimo jiné prohlásil: „Při sestavování další verze opoziční smlouvy jsme s panem premiérem došli k závěru, že ty počítače jsou vlastně výborná věc, jak celé sčítání urychlit. Proto nyní pilně pracujeme na novém zákoně, který bude obsahovat revoluční způsob sčítání. Výsledky nebudou za pět let, jak se počítá nyní, ale již za tři a půl roku.“

Ovšem opravdový šok přišel po dotazu našeho listu, co to vlastně revoluční způsob je. Odpovídal Miloš Zeman: „Podívejte se pane redaktore. Jak jistě víte, po celé republice je spousta podniků, které dříve měly výpočetní centrum. Jelikož se z té doby uchovalo neskutečné množství děrných štítků, bude každý sčítací komisař roznášet právě tento materiál společně s děrovačkou. Každý občan pak bude podle přiloženého, přibližně devadesátistránkového letáku děrovat správné údaje, které se pak velmi pohodlně dostanou do počítače. Dosáhneme toho, že děrné štítky neskončí pohozené na veřejném smetišti, jako současné sčítací listy. Navíc tím vyjdeme vstříc informačním potřebám státních podniků, kteří si s děrnými štítky již několik let nevědí rady.“

Ani připomenutí posledních presidentských voleb ve Spojených státech nevyvedlo nikoho z míry. Václav Klaus připomněl: „Na rozdíl od amerického lidu, kterého se tímto vůbec, ale opravdu vůbec nechci dotknout, přeci jenom velké množství našeho obyvatelstva ví, co to děrný štítek je, a pevně věřím, že dokáže poznat, kde má udělat tu správnou dírku. A pokud přeci jenom budou problémy, pak pomohou vyškolení sčítací komisaři, kteří musí mít s děrovačkami alespoň patnáctiletou praxi.“

Psáno pro Softwarové noviny

FacebookGoogle+TwitterPrintEmailKindle ItPocketDalší sdílení

Je sčítání lidu pouhý bordel ve státní správě?

Všude se diskutuje o tom, kdo co vyplní, proč to či ono nevyplní, zda uvede či neuvede rodné číslo a další. Nikdo se ovšem nepozastaví nad tím, proč ke sčítání vlastně dochází.

Pokud někdo chodí po úřadech, vyplňuje spoustu údajů jako je rodné číslo, adresa a další. Měl jsem poslední měsíc nějaké běhání ohledně nemovitosti a to byste koukali, co vše musíte kde udělat. Nejprve smlouva o koupi: je tam rodné číslo, jméno a adresa trvalého bydliště. Pak ověření podpisu na městském úřadě: jméno, rodné číslo, číslo občanky. Katastr nemovitostí: opět jméno, rodné číslo, číslo občanky, adresa. Správce nemovitosti…

Takže teď jsou úplně všude informace o mé osobě. A nikdo se mě neptal, zda chci či nechci rodné číslo uvést, zda jsem chtěl uvést další informace. Ono je totiž i na dalších místech: na matrice, když se narodíte. Musíte mít nahlášený trvalý pobyt, to znamená jméno, příjmení, rodné číslo, adresa. Při přestěhování to musíte nahlásit. Vlastníte-li auto, musí být nahlášené na dopravním inspektorátu.

Nastává tedy otázka, proč sčítat, když veškeré informace stát (a nejen on) má. Odpoveď je jednoduchá. Je to zaviněno neskutečným bordelem, který ve státní správě vládne. Státní informační systém již dávno mohl být na světě, kdyby si většina zákonodárců nemyslela, že počítač je akorát na pípání a ťukání. Ale i bez něj by šlo provést sčítání několikanásobně levněji a rychleji než metodou, kterou se snaží stát opruzovat své občany. V případě existence „nějaké“ databáze by stačilo vzít data ze všech úřadů, katastrů, inspektorátů a spojit je podle rodného čísla. Údaje, které vzniknou i přes nepořádek v duplicitách rodných čisel, budou jednak rychleji zpracované a hlavně, budou mít mnohem vyšší vypovídací schopnost než balast a šrot, který se získá ze sčítacích archů.

Je jistě dobré namítnout, že se uvedeným způsobem stát (a nejen on) nedozví, kolik máme doma počítačů, kdy má manželka menstruaci a zda je pravidelná, zda papoušek mluví sprostě či zda si čistíme zuby každý den. Jenže, co je komu do toho? K čemu stát potřebuje znát majetkové rozložení obyvatelstva? Bude to prodávat? Chce ještě více okrádat chudé a nikomu nic nedávat zvyšováních daní méně majetným občanům? Ne, děkuji. Nechci zvyšovat již tak velký bordel ve státě a tedy nehodlám nic takového vyplňovat. Jméno a adresa jim stačí a už tak toho bude přespříliš, protože to stejně znají.

Sčítání a bordel podruhé

Tak jsem se sečetl. Zřejmě žádná novinka, snad jenom to, že jsme se sečetl až napodruhé a sčítací tiskopis jsem musel paradoxně vyplnit dvakrát. Proč to?

Po doručení protizákonného a protiústavního formuláře na místo mého pobytu jsem se jal vyplnit jej. Poctivě a zcela správně jsem za střízliva a plného vědomí vyplnil své jméno a příjmení, které se vyskytuje v mém občasném průkaze a rodné číslo (také své, ze stejného dokumentu). Dále jsem pokračoval přesně podle toho, jak mi kázal zákon, tedy vyplnil vše podle pravdy.

Například na dotaz ohledně státního občanství či národnosti jsem napsal, že lze dohledat na Policii ČR, rodinný stav či počet dětí lze zase dohledat na matrice (vše podle rodného čísla). Pokud bylo několik voleb, zadal jsem je tak, jak bylo ve vzoru: správný údaj zakřížkoval, chybný jsem zakřížkoval a ještě zakroužkoval, jak je uvedeno na obrázku. K závěrečnému poděkování jsem jako slušně vychovaný občan tohoto rozkradeného státečku napsal, že nemají zač.

Deprese se dostavila přesně v době, kdy byl v uvedeném duchu vyplněný formulář roztrhán a pro klid v rodinném soužití jsem musel vyplnit formulář nový, tentokráte jako poslušná ovce, která je stejně určená na porážku v daňových jatkách.

To jsem ještě netušil, že se deprese umocní. Bylo mi totiž řečeno, že vzhledem k tomu, že jsem se v inkriminovanou dobu nevyskytoval v místě svého trvalého bydliště, musím vyplnit ponižující a urážející formulář celý ještě jednou, pouze uvést v bodě 4 jiný údaj. Považoval jsem to za pěkně blbý vtip, ale vzhledem k tomu, že zákon vyšel z poslanecké sněmovny tohoto státu, jal jsem se informaci ověřit.

Byl pátek, 20 minut před „uzavírací“ dobou infolinky 0800 13 20 01, která je placena z našich daní. Zkoušel jsem se cca 25 minut dovolat, ale nikdo mi to nezvedal, naopak, spojení bylo vždy po několika minutách přerušeno. Zřejmě si byl někdo koupit v pracovní době žrádlo pro svého křečka nebo byl již na cestě na chalupu. Ovšem je také možné (abych nikomu nekřivdil), že se v jídelně podával zdravotně závadný oběd a tedy v uvedenou dobu byly sváděny kruté boje o WC.

V každém případě ale považuji celou kauzu za opovrhování občanem a ukázku kvalitní arogance státního aparátu. Nechápu, jak je možné, že z poslanecké sněmovny vycházejí naprosté paskvily odporující zdravému rozumu. Zřejmě by měla být změněna ústava: „jakákoliv politická strana je protiústavní a její případný provoz se trestá smrtí. Ve vládě a parlamentu smí být pouze osoba natolik vzdělaná a zkušená, že každý její čin bude hodnocen jako přínos. Senát je zrušen.“

Problém je ale v tom, že tohle nikdo se současné politické scény neschválí, protože by tím pádem byl nadosmrti nezaměstnaný. Takže se za pár let sečteme znovu, snad již místo sčítacích tiskopisů dodají alespoň děrné štítky a děrovačky…

Sčítání potřetí

Sled událostí mě donutil k tomu, abych se vypravil v poslední zákonem určený den na Český statistický úřad odevzdat protiústavní formuláře. Počasí bylo hnusné a nevlídné, podobně jako když přesně před 62. lety Němci začali okupovat již tak okleštěnou republiku.

Po vstupu do areálu se mě hned vrátný přívětivě (uvozovky opravdu nechybí) zeptal, co si přeju a po mé odpovědi mě odkázal na frontu asi osmi lidí, kteří přišli se stejným úmyslem.

Přibližně minutu na to přispěchala ufuněná dáma ve středních letech a začala naříkat, že nemá čas a že to chce jen odevzdat, že žádné potvrzení nechce a tohle a támhleto a tuhleto… Vzhledem k tomu, že žádný z nás tam kvůli ničemu jinému než ona nebyl, chvilku si pyskovala pro sebe (ale aby to všichni slyšeli), pak se namíchla, předeběhla a jala se odevzdávat formulář. Opravdu ho jen odevzdala a v útěku ještě na úřednici volala, že nic nechce a ať jí dají pokoj.

Vyvrcholení scény ovšem mělo teprve přijít. Vzadu stojící třicátník vida, že to jde i takto, provedl ten samý úkon. To už ale psychicky nevydržel slušně vypadající pán, který měl přijít na řadu, a doslova mrsknul svou obálkou do místnosti se slovy, která bych tu nerad přepisoval. Na to vyšel uředník a proběhla výměna názorů velice jadrnou češtinou ze strany rozzuřeného chlapíka, za kterou by se nestyděl ani ten nejposlednější zedník. Velmi mě pak překvapilo, jak příjemně bylo se mnou následně jednáno. Jako by se nic nestalo a jako bych ani nebyl na úřadě.

Konečně se dostáváme k tomu, proč to vlastně píšu. Ač nerad, věřím tomu, že podobných výstupů zažívá v dnešní době kvůli sčítání kdejaký ouředník. Lidé jsou kvůli sčítání podráždění, naštvaní a znechucení. Obávám se však, že je to k ničemu. Naše vláda bude spokojená, jak to krásně všechno proběhlo, že to všichni přežili a nedozví se o tom, co se děje mimo ni. Možná by stálo vzpomenout si i na tento problém v dalších volbách.