Nové prostředí mBank je paskvil

Předem mého článku musím upozornit, že ačkoliv jsem zaměstnán v korporaci vlastnící jednu ze tří největších bank v ČR, mluvím tu sám za sebe a to v roli nespokojeného klienta mBank, u které zatím mám své hlavní účty – osobní a podnikatelský.

Účet u mBank jsem si založil poměrně záhy po jejím vzniku a až do nedávna jsem byl spokojeným klientem a uživatelem jejich starého, nikoliv však zastaralého internetového bankovnictví. Jenže banka se rozhodla své stránky takzvaně inovovat a výsledek je takový, že to – eufemistiky řečeno – podělala. V následujícím seznamu uvádím chyby, které jsem dosud našel. Pokud najdu další, článek aktualizuji.

1. Ještě než se klient přihlásí

Už přihlašovací obrazovka je docela průšvih. Obsahuje spoustu grafiky, která znemožňuje používat IB na telefonu. Staré IB přitom šlo v pohodě. Argument, že přeci existuje mobilní bankovnictví, je čirý alibismus. Stále jsou místa, kde není více než EDGE spojení a pokud z počítače na internet „jedete přes telefon“, tak čekáte, čekáte, čekáte.

Typ chyby: Uživatelský komfort
Závažnost: Střední

2. Pravopisné chyby

Stále jsme se nepřihlásili. Pokud na přihlašovací obrazovce najedete myší nad otazník vedle vstupního pole pro ID klienta, vypadne na vás návodný text, za který by středoškolák nebyl připuštěn k maturitě z češtiny.

Typ chyby: Trapná
Závažnost: Nízká

3. Vypnutí kolotočářské zábavy a další nastavení

Jakmile se přihlásíte, zjistíte, že uživatelské prostředí je rozblikané a rozpohybované jak vesnická pouť s pěti kolotoči a jednou střelnicí. Část z toho lze vypnout. Ovšem kde? V nastavení, části Osobní, položce Profilový obrázek. Ano, v profilovém obrázku vypínáte animace. Logika asi měla toho dne kocovinu. À propos, k čemu v IB potřebuji profilový obrázek?

Další důkaz toho, že u tvorby webu nikdo nemyslel na klienty, je změna hesla. Kde? Sice logicky v Zabezpečení, ale již nikoliv pod změnou hesla, ale pod Přístupem do banky.

Typ chyby: Uživatelský komfort
Závažnost: nízká

4. Přístup na účty

Pokud jste vlastníkem osobního i firemního účtu a pamatujete si na staré IB, tak víte, že po přihlášení jste viděli zůstatky všech účtů na jedné obrazovce. Dneska již ta možnost chybí. Musíte složitě překlikávat v okně, kterému snad nerozumí ani jeho tvůrce. Jste-li na osobních účtech, píše se tam cosi o osobním profilu a vlastních produktech (já osobně mám vlastní produkty někde úplně jinde než na IB mBank). V případě firemního účtu se tu hovoří o firemním profilu a jménu a příjmení. A součet všech prostředků? Použijte vlastní kalkulačku.

Uživatelskému prožitku také pomůže (k horšímu) fakt, že změna profilu má vliv na zobrazované zprávy (vedle profilového obrázku), nikoliv však již na nastavení. To mj. znamená, že pokud používáte Panel financí, tak nebere ohled na profil. A Panel financí musíte používat, protože ta pitomost nejde vypnout.

Typ chyby: Uživatelský komfort
Závažnost: střední

5. Zobrazování špatných údajů

Když jsem byl nucen začít používat nové IB (tj. zakázali mi vstup do starého), viděl jsem dva zrušené trvaláky, které mi IB zobrazovalo v plánovaných transakcích. Oprava trvala přibližně 6 týdnů (!) od nahlášení.

Typ chyby: Potenciální vliv na finance
Závažnost: kritická

6. Zobrazování dat

IB místy zobrazí informace, ze kterých je smutno. Jedním takovým případem je datum, do kdy platí doklad totožnosti (typicky občanský průkaz). Kromě naprosto špatného formátu zobrazení (jak je to správně, se lze dočíst např. ve volně dostupném článku internetové příručky Ústavu pro jazyk český) IB mBank však ani neříká, jaký formát používá.

Ano, zde jde víceméně o blbost, ale mBank – předpokládám – není garážovka o dvou lidech. Ba co víc, při upozornění na tuto chybu se místo kajícné opravy mBank vymlouvá na systémová omezení. Tohle by možná platilo v době dBase na CP/M, ale ne v 21. století. Pokud by banka chtěla, udělám jim základní školení návrhu aplikací a oddělení datové a prezentační vrstvy.

Typ chyby: Uživatelský komfort
Závažnost: nízká
Schopnost komunikovat s klientem: nízká

7. Přejmenování zavedených pojmů

Jen naprostý ignorant začne používat jiné než zavedené názvy. Tedy, Zpráva pro příjemce se ponovu zove Popis. Kromě toho, že je to mnohem méně vypovídající název, tak je to neakceptovatelné (původně to byl v novém IB Titul platby).

Další příklady nesmyslných pojmenování:

  • Založení trvalého příkazu je Provést trvalou platbu.
  • Pokud chcete zadat konstantní symbol, variabilní nebo specifický, tak to hledejte pod názvem Přidat symboly.
  • V adresáři máte detaily příjemce, kde se však zobrazují vaše údaje. Já osobně, pokud adresář používám, tak pouze zásadně tehdy, pokud jsem odesílatel.

A mohli bychom pokračovat.

Typ chyby: Uživatelský komfort
Závažnost: vysoká (hodně mate)

8. Banka nutí klienta zadávat nepovinná pole

Pokud chce poslat peníze, nelze jinak, než že zadáte název příjemce. Žádný zákon, vyhláška či regulace však tohle nepožaduje. Ten, co navrhoval bankovnictví, byl zřejmě šumař. Takže povinně při každé platbě zadáte údaj, který často ani nechcete zadat.

Banka na mou připomínku opět reagovala naprosto špatně, dokonce nepravdivě. V původním IB to údajně bylo také povinné. Nebylo. Důkazem může být např. i to, že v názvu platby u trvaláků mi banka proti mé vůli vložila název sama (a to dokonce anglicky – kolik klientů asi pak ví, co to je standing order?).

PS.: Všimněte si také nejednotnosti v popiscích téhož: Provést pravidelnou platbu v. Nová pravidelná platba. Opravdu to někdo testoval?

Typ chyby: Uživatelský komfort
Závažnost: vysoká

9. Prázdný prostor na úkor informací

Pokud se zaměstnanec mBank podívá na následující obrázek, pak jistě hned na první pohled zjistí, na který účet Generali je třeba poslat platbu. Já to však, nebohý klient, musím zjišťovat. Hlavně že je toliko volného místa. Zřejmě někdo miluje výpustky.

Typ chyby: Uživatelský komfort
Závažnost: střední

10. Už jste byli v samce?

Ono to sice souvisí s používáním pojmů, ale tohle jsem si nechal na samostatný bod. Naprosto nepochopitelné je, že platby můžete dávat do košíku a pak v supermarketu zaplatit, pardon, souhrnně potvrdit jednou sms. Nápad jistě dobrý, leč hloupě pojmenovaný a složitě vypracovaný.

Typ chyby: Uživatelský komfort
Závažnost: střední

11. Trvalé příkazy jen na dva roky

Máte životní pojištění na několik let dopředu, splácíte leasing nebo jste si založili stavebko? Pak vězte, že trvalý příkaz, pardon, vlastně pravidelnou platbu nenastavíte na déle než dva roky. Přitom v původním IB to šlo.

Typ chyby: Uživatelský komfort
Závažnost: vysoká

12. Nefungující prostředí

Zkraje se mi stávalo, že uživatelské prostředí přestalo fungovat. Nedohledával se např. seznam příjemců. Banka to řešila jako správný ajťák: restartovat prohlížeč.

Za poslední měsíc se chyba již neprojevila, je možné, že ji opravili.

Typ chyby: Uživatelský komfort
Závažnost: vysoká

Závěr

Nové IB je prostě průser. Tohle by ve společnosti, kde se pohybuje dostatek vzdělaných lidí, neprošlo ani jako prototyp. Nežli jako klient, připadám si jako tester, který navíc za to nedostal zaplaceno. Banka by měla okamžitě najmout zkušeného člověka, který dokáže vychytat nesmysly v uživatelském prostředí, a poté je nechat opravit. Během té doby vyrazit každého, kdo současnou podobu schválil do ostrého provozu. Současně by mohla napravit externí komunikaci, která evidentně jen papouškuje, co jí IT nakuká.

FacebookGoogle+TwitterPrintEmailKindle ItPocketDalší sdílení

Mým #geekgirls, ale nejen jim

Je to měsíc, co jsem na můj Twitter umístil vcelku neškodný povzdech: Být ženská, umět trochu Word a hlavně být na Twitteru = geek girl. Bože, Bože, proč si nám to žebro bral. Díky retvítům lidí, kterým se líbil, však zasáhl nervové centrum několika jedinců a jedinkyň, kteří si to přebrali jinak, než byl původní záměr. A nakonec se dostal i do plytkého novinového článku kdysi uznávaných novin. Následující text je určen těm, kteří můj příspěvek nepochopili. Pro ostatní je pak určen pouze poslední odstavec.

Nejprve se vrátím o krok zpět (ne nemyslím funkci Wordu) a popíšu, co mě k výše uvedené úvaze vedlo. Procházel jsem tehdy různé účty na Twitteru a kromě jiného jsem zaznamenal zvýšené použití slov geek girl hned na několika místech:

  • Bio (profilová informace o maximálně 160 znacích) uživatelek Twitteru.
  • Dáma sebe sama takto nazývala ve svých příspěvcích.
  • Některá z dam tak nazývala jinou osobu stejného pohlaví (a to bez ohledu na libost či nelibost příjemkyně tohoto titulu – pěkně to popsala @copywriterka v komentáři k článku Petra Koubského).

Veskrze však šlo o mladé slečny. Bohužel z toho, jak psaly, bylo patrné, že geek girl je osoba ženského pohlaví, která si o sobě myslí, že je pěkná (a třeba i je), umí najít wi-fi signál na jako fakt zajímavých místech (např. kavárna), dobře ovládá svůj mobilní telefon (povětšinou iPhone) a leckdy má na Foursquare záznamy, ve kterém butiku se zrovna nachází. V životě již instalovala nějakou aplikaci (což dnes umí každá trochu hladová slepice – stačí kolem Enteru nasypat trochu zrní a ona pak odklepává tlačítko Next). Důležité ovšem je, že tato slečna si je vědoma svých „kvalit“ a dává to ostentativně najevo.

Poslední věta uvedené definice je nejdůležitější. Je totiž lidskou přirozeností někam patřit. Každý člověk si tak kolem sebe buduje vztahy, které pak opečovává a na kterých si zakládá. A právě množina těchto vztahů o člověku může hodně povědět.

Další typickou vlastností lidské rasy je něčím se pochlubit, ukázat, čeho bylo dosaženo. Pokud však není čím se chlubit (ať již proto, že tyto vztahy jsou průměrné nebo neexistují), je třeba improvizovat. Je nutné vymezit se a z průměrnosti, nerozumnosti nebo čistě z ješitnosti vytvořit přednost (tedy z prdu kuličku). A zrovna zde některé slečny hledají nějakou skupinu, ve které by se rády realisovaly, až narazí na geekyně a stanou se jimi bez ohledu na cokoliv jiného. Je to stejné, jako by se např. typický středoevropan chtěl stát černochem a jediné, co umí, jsou tři základní slova černošského slangu.

Odpovězte si tedy sami: je ona věta, nevytržená z kontextu, šovinistická či (nedej geek girl) sexistická? Já o tom pochybuji. Neříká nic o ženách obecně.

Co se samotného článku týče, připadne mi hodně špatný. Míchá se tam více stylů (ne, opět nejde o rozbalovací roletku ve Wordíku, kde si lze vybrat fakt hezký Nadpis 1), není jasně vidět, co chtěla autorka vlastně říct, a pointa je nijaká. Navíc je zbytečné dlouhý a nudí. Nechci se jím více zabývat.

Na závěr posílám poděkování všem, kdo můj původní povzdech pochopili a případně se jej snažili vysvětlit, a pak tviterkyním schopných zaujmout svým intelektem nežli geek tvíty. Je vás naštěstí dost.

Proč považuji iPad za nesmysl

  1. Koncept tabletu tady již nějaký ten pátek je, dosud se masově neujal. To, že to má na sobě nahryzlé jablko, je atraktivní leda pro nekritické fanoušky Steva Jobse.
  2. Čtečky knih a časopisů sice začínají nabírat na síle, ale je to jen módní trend. Prachsprostá „imidžovka“. Nehledě na to, že iPad není „inkware“. Takže vydrží pár hodin.
  3. Je to neskutečně drahé. Deset litrů prohozených woknem nebo spíše vyhozených za načnuté ovoce.
  4. Nedám do toho na cestách např. fotky z foťáku. Nemá to ani USB, ani čtečku flash karet.
  5. Je velký. Buďto si vezmu do kapsy telefon (který oproti iPadu i umí telefonovat) nebo do batohu netbook, který stojí polovic a umí toho mnohem víc. Pro seriozní práci je pak třeba hw klávesnice a alespoň notebook.

iPad je tedy jakýsi kočkopes mezi telefonem (nevolajícím) a netbookem (pravda, také nevolajícím). Z obého si bere to špatné a dobrého kromě pro někoho sexy GUI spíše nic než moc.

Také píšete za zákazníky jejich požadavky?

Za celý svůj profesní život, kdy se věnuji dodávce software v různých projektových fázích, jsem se nesetkal s tím, že by zadavatel/zákazník věděl, co chce. Pouze věděl, že to chce hned. A věděl, jak se to má jmenovat.

Slýchávám něco ve smyslu: já chci evidenci zaměstnanců. Já chci nový úvěrový produkt. Já chci novou službu, kterou můžu prodávat. Na to já většinou odpovídám: Dobře, pojďme si říct, CO to má přesně dělat. Nedokážete si představit ty nechápavé pohledy: co to chce? Vždyť jsem to teď řekl!

Až na výjimky mi nikdo nedokázal říct, jak se má např. úvěrový produkt chovat vůči ostatním produktům (vylučitelnost produktů), zda to má být pouze pro privátní klientelu nebo i pro firemní klienty, co vše má být splněno, aby mohl klient tento produkt dostat. A to jsme pouze na úrovni obchodních pravidel (business rules). Chraň kdokoliv, pokud se dostaneme k požadavkům. Dostat ze zadavatele větu jednoduchou ve tvaru PODMĚT PŘÍSUDEK ZBYTEK VĚTY (např. Bankovní výpis bude obsahovat název úvěrového produktu a tyto jeho vlastnosti: a, b, c.), je úkol hodně náročný.

Dlouho jsem přemýšlel, v čem může být problém. Je zákazník líný přemýšlet? Je natolik blbý, že to nedokáže? Neberme v patrnosti, že platí často obojí. Kde tedy je zakopaná dědova slivovice? Musím přiznat, že jsem šel hodně do minulosti, abych tomu přišel na kloub. Již na střední škole jsem totiž slýchával neskutečně důležitou větu: Opravdový programátor nepoužívá pro psaní programu počítač, ale tužku a papír. Tužku a papír. V době bezpapírových kanceláří (haha) tužku a papír? Ano!

Teprve tehdy a pouze tehdy, když si začneme kreslit obrázky, psát slova, hledat cesty z jednoho kroku do druhého, škrtat, přepisovat, zjistíme, že nápad, který jsme měli v hlavě, téměř vždy musíme předělat, změnit, poupravit. Jinými slovy teprve pak ta myšlenka, která někde v palici vězela, je do určité míry promyšlená. A jako vedlejší produkt i zaznamenaná. Zkuste však donutit zadavatele, aby tohle dělali dřívě, než nás začnou svými nářky otravovat…

Vážně nevážně

Práce se nesmí brát příliš vážně. Pak byste se zbláznili. Např. ze záplavy nevyžádané pošty. Je potřeba to brát s nadhledem, s rozumem a hlavně s humorem. A pokud s tím máte problém, je nutné naordinovat nějaké medikamenty.

Jedním z nich může být sbírka fejetonů, které odkrývá běžné situace (nechce se mi psát problémy) nejen z IT a představuje je v úplně jiném světle, než je známe. Po přečtení např. můžete nabýt dojmu, že hledat erotogení zóny pomocí GPS je docela fajn. Je ale fér napsat, že ne vždy se autorovi myšlenka podaří vyjádřit tak, jak si fejeton vyžaduje. Ale jde spíše o výjimky.

Tento lék sice pojišťovna neproplatí, ale vůbec toho není třeba litovat. Jde o výborný preparát a lze jej užívat libovolně dlouho. Doporučuji i jako prevenci.

Hodnocení: 5 z 5

Petr Kukal: O počítačích převážně nevážně. Grada Publishing a.s., 2006, 72 stran, 99 Kč, ISBN 80–247–2065–4

Dopis kancelářské sponce

Adresát: Kancelářská sponka; Microsoft Office 97, česká verze; Microsoft. K doručení: nejlépe každý den.

Ahoj Sponko,

pravděpodobně jsi překvapená, že Ti píšu. Je to divné, protože dopisy na této stránce byly vždy určeny nějakým lidem, tedy živým bytostem. Ale nenech se mýlit. Už to, že čteš tento dopis, znamená, že Ti rodiče-programátoři vdechli život a dali nějakou inteligenci. Bohužel, inteligence, kterou oplýváš, nevychází z genového základu Tvých rodičů. Sice se jedná o nějakou posloupnost podobně jako u člověka, ale ve skutečnosti nemá s posloupností v lidských genech pranic společného. Navíc je přesně taková, aby prostředí, ve kterém se nacházíš – tedy Windows, pochopilo, co s Tebou dělat.

Právě proto, že je Tvá inteligence zabudovaná v binárním kódu a je předurčená zdrojovým textem, nelze v podstatě o inteligenci mluvit. Tvoje činnost je daná nějakým deterministickým automatem a podle toho, co dělám, mi nabídneš nějaké možnosti. Protože však stavů v Tvém automatu je pramálo, odhaduješ většinou špatne. A pokud přeci jenom využiji Tvých služeb, je to k uzoufání, neboť v případě odmítnutí Tvé rady narazím a dá docela práci udělat to, co chci.

Tvé tipy dne jsou kapitola sama pro sebe. Office 97, který jsem nucen občas použít, je určen pro profesionální práci, a tak očekávám, že tipy, které mi nabídneš, budou seriózní. Uznej sama, že říct větu „Při práci s nůžkami se můžete zranit.“ Tě ponižuje na aplikaci pro malé děti a o serióznosti se v takovém případě nedá mluvit. Nejspíš usuzuješ, že s aplikacemi Office pracují pouze ženy. Jinak si totiž neumím vyložit trapnou větu o kostkované košili, proužkovaných kalhotách a návaznosti na módu. Také bych Ti rád vyvrátil informaci, že pracuji-li, jak nejlépe umím, tak se výsledek dostaví. Otázkou zůstává, jak kvalitní tento výsledek bude. Je to možná pravda ve světě teorie, ale bohužel, alespoň u nás v republice, to vypadá trochu jinak. Jenže tohle bys měla vědět, pokud umíš česky. Při studiu cizích jazyků je snad samozřejmostí seznámit se se zvyklostmi a reáliemi dané země. Nechci Ti do toho moc povídat, je to Tvoje práce, ale nechtěla by sis tyhle rady nechat do jiných aplikací?

Víš, nechci Ti kazit radost, ale neznám žádného uživatele, který by Tě měl v oblibě. Každý na Tebe nadává a spílá Ti. Pouze jeden autor jisté knihy tvrdí, že má v oblibě Tvoji kolegyni kočku Micku (ale nevěřím mu). Přiznám se, že jsem dosud nenašel dost odvahy, abych prozkoumal, v čem je lepší, nebo nedejbože horší. Odvahu jsem nenašel ze dvou důvodů: jednak Tebe ani tvé přátelé nepotřebuji. Jsi pro mě zbytečný kus kódu, který je strašně namyšlený. Když Tě náhodou vidím, tak ihned šahám po myši a použiji uzavírací tlačítko. Místo toho, abys ihned decentně zmizela z obrazovky a nedráždila mě, tak na mě ještě mrkneš, jako bys mi říkala: „To jsem skvělá, viď? Takhle dokonale by ti nikdo jiný neporadil. A já jsem to zvládla. Až budeš zase chtít, pomůžu ti.“ To je přesně ta Tvoje namyšlenost. Nejenom – jak jsme již psal – Tě nepotřebuji, ale Tvé rady mě neuspokojují. Což je ten druhý důvod, proč Tě nepoužívám.

Pokud ses nenaštvala a dočetla až sem, tak Ti gratuluji. Asi to s Tvou namyšleností nebude tak vážné. Proto bych Tě prosil, abys Tvým dalším potomkům, kteří teprve přijdou do světa Windows (a doufám, že jenom tam), vyřídila, že prostě neexistuje žádný způsob, jak dokázat odhadnout myšlení uživatele. Pokud uživatel provede posloupnost několika operací, nikdy to neznamená, že ta, co bude následovat, je přesně ta, kterou mu chceš navrhnout. Stejně tak pokud se uživatel o něco snaží, nemusí se snažit o to, co si myslíš. Nechci se nad Tebou povyšovat, ale lidský mozek a jeho činnost je nesimulovatelná prostředky, kterými disponuješ. Chceš-li to říct po Tvém, pak uživatel je stroj silně nedeterministický. Proto raději zůstaň skrytá na instalačním médiu a nenič nervy nám uživatelům.

Děkuji Ti

Psáno pro Softwarové noviny

Staneme se otroky technologie, kterou používáme?

Štěnice nasazené v úřadě ministra nebo prezidenta začínají být nemoderní, zastaralé a málo účinné. Technologie se vyvíjejí, jdou stále kupředu a vlády, firmy či podsvětí vynakládají stále větší peníze na to, aby právě jimi používaná technika byla ta nejlepší. Vezměme si například Internet – má původy v armádě a dnes jej používá kde kdo a za pár málo let jej bude využívat kde co. Je to jistě skvělá představa, že když vám dojde mléko, lednička jej objedná. Strčíte si kuře do trouby, ta se napojí na nejrychlejší server a stáhne si, jak dlouho a při jaké teplotě se má opéci. Tyto báječné myšlenky, které se dříve vyslovovaly potichu, aby je pokud možno nikdo neslyšel, začínají být reálné. Jenže. Jenže každá výhoda přináší nevýhody.

Zatím nechoďme do blízké budoucnosti, ale zůstaňme v současnosti. Máte mobilní telefon? Asi ano, protože kdo ho dnes nemá. A teď si představte, že se o vás začne zajímat podsvětí. Může to být jednoduché. Jste zdravý mladý člověk a třeba vaše plíce by se náramně hodily pro syna mafiánského bose. Jak se o vás dověděli? To je jednoduché. Platy lékařů jsou malé, tak si jeden doktor „přivydělal“. A teď vás začnou sledovat. Nikdo ale za vámi nebude chodit, nikdo nebude čekat v autě u vašeho domu, až vyjdete. Sledovací tým může sedět pěkně v teple a v bačkorách, protože váš mobilní telefon řekne přesně vaši pozici.

Dnešní modernější auta se neobejdou bez palubního počítače s přijímáním pozice pomocí GPS systému a jejího odesílání do řídícího střediska. Řekne vám, na které křižovatce odbočit, kde je uzavírka, na kterém kilometru dálnice se stala dopravní nehoda. Nic složitého. Opět způsob, jak vás sledovat. Nikdo za vámi nejede v autě, může to být nápadné. Ale opět vás sledují z tepla a v bačkorách.

A nyní pojďme do blízké budoucnosti a k reálnějšímu příkladu. V sobotu si v televizi naladíte váš oblíbený pořad nebo si stáhnete z „půjčovny“ film. Prostě paráda. Vychlazené pivko ve skleničce, brambůrky v misce na stole. Najednou v pondělí u vás zazvoní podomní prodejce. Víte, my víme, že rád sledujete tyto a tyto pořady a rádi bychom vám něco nabídli. A vy jen koukáte. Ale jdeme dál. Běžný bytový zloděj dokáže udělat spoustu nepříjemností. Kromě vykradeného a rozházeného bytu, který je potřeba uklidit, musíte na policii, zavolat do banky, abyste oznámil ukradení kreditní karty a další činnosti, místo kterých jste si mohli jít s dětmi zaplavat. Ale jak se dozvěděl, že nejste doma? Jednoduše, řekla to na vás vaše lednička. Nejprve si objednala mléko, protože to, co jste tam zapomněl, tak zkyslo. Pak začal zelenat šunkový salám, takže se objednal nový. Když to ovšem pracovník vašeho oblíbeného supermarketu dovezl, nezastihl vás doma. Pokud se někdo napojí na takovouto moderní ledničku, ví vše nejen o vašem apetitu, ale třeba i o tom, kde nakupujete a kdy vám vozí nové zboží. Veškerá komunikace může probíhat pomocí extrémně bezpečného protokolu, ale pokud někdo zaplatí tu správnou částku prodejci, je celé zabezpečení k ničemu. Viz únik dat z České Spořitelny. Je také možné, že jste se znelíbil sousedovi. On sedne k počítači a za pár minut je váš dosud čistý trestní rejstřík pěkné počtení.

Jak ale z toho ven? Obávám se, že cestu nelze najít, neboť neexistuje. Je tu jeden problém, který vyhyne až společně s námi – lidský faktor. Takže, veselou budoucnost…

Nejlépe zaplacený program

Snad největším snem každého programátora je, aby jeho aplikaci používal opravdu každý. Aby se o jeho aplikaci všude psalo a samozřejmě, aby dostal dobře zaplaceno. To všem může mít autor viru MyDoom nejen díky dvěma firmám, ale hlavně kvůli hlouposti uživatelů a správců.

Společnosti Microsoft a SCO nabízejí každá za dopadení autora viru 250 tisíc dolarů, což při dnešním kurzu dělá přibližně 13 miliónů korun. Pokud se přihlásí sám, dostane snad největší odměnu za nepříliš rozsáhlou aplikaci, kterou (vynecháme-li studia problematiky) mohl napsat odhadem za měsíc. Mít takovou mzdu, asi bych moc neremcal na zdejší poměry.

Přitom ale stačí velmi málo, aby se virus nešířil – instalovat aktualizace software, používat antiviry a firewally, nespouštět aplikace z e-mailů. To, co někteří považují za epidemii, jiní za pohromu, další zase za zkázu, by se stát nemuselo. V mnoha firmách totiž o bezpečnosti nikdy neslyšeli, administrátoři jsou líní nebo nedostávají dostatek prostředků na školení a pořízení zabezpečovacího softwaru nebo prostě nemají čas, protože musejí pomáhat šéfově sekretářce Lidušce s Wordem, ve kterém neumí uložit soubor. Také česká legislativa silně zaostává – zákoník práce bohužel položku rozšíření viru po firmě mezi závažné porušení pracovní kázně nezařazuje.

Trestně stíhat by se neměl autor viru, ale lidé zodpovědní za bezpečnost, případně manažeři, kteří takové lidi neurčili. Brečet nad zavirovaným počítačem a házet vinu na virotvůrce je alibismus. Takovým lidem se raději vyhýbat.

Světoznámý pán s názorem v ČR

Snad neexistuje na světě člověk, který by neměl názor. Přesto existují tací, kteří třeba jen vyslovením nějakého nejběžnějšího slova dokáží kdekomu podlomit kolena a otevřít ústa dokořán. Nejinak tomu bylo při úterní návštěvě Billa Gatese v České republice.

Měl jsem možnost vyslechnout jeho přednášku v Kongresovém centru. Během ní jsem neustále čekal, kdy řekne konečně něco, co ještě nevíme a co jsme dosud neslyšeli. Nedočkal jsem se. Hlavním tématem byla bezpečnost a to, že Microsoft se jí věnunuje výrazně více a s větší pěčlivostí než ostatní, snad nepřekvapí nikoho, kdo se alespoň trochu o IT zajímá. Přesto se našli tací, kteří bezmyšlenkovitě tleskali a po projevu se obdivně vyjadřovali. Co se vám na tom tak líbilo? Ptal jsem se jednoho posluchače, ze kterého dojmy tryskaly hned několika proudy. No, prostě jak to pěkně řekl, dostalo se mi odpovědi. Raději jsem se dál neptal, abych mu nekazil radost.

Ano, Bill Gates hovořil věcně. Ale to se od něj dalo čekat. Stejně tak se očekávalo, že na konferenci věnované bezpečnosti bude hovořit k tématu. Hovořil. Odpověděl i na několik otázek, které mohli účastníci položit během registrace. Ale nikde jsem nenašel sebemenší podnět, který by vedl k vyvalení očí, spadnutí čelisti a utleskaným rukám. A možná je to dobře.

Není to jenom tím, že Česká republika je na uvádění světových novinek hodně malým a bezvýznamným státem, ale hlavně tím, že IT průmysl je již seriózní a ustálený, jako např. potravinářský či automobilový. Nic překotného a neznámého se neděje. Lidé říkají své názory, argumentují, komunikují. Nudná šeď, kterou – podle mne – nevytrhne nikdo s omletým názorem. A je jedno, zda jde o neznámého studentíka nebo o významnou osobnost v IT.

Co to je intuitivní software?

Při diskusi s jedním člověkem ohledně produktu, jehož jméno zde není důležité, padla zmínka o tom, že není intuitivní na rozdíl od produktu jiného. To mě ale donutilo zamyslet se, co to vlastně intuitivní software znamená.

Podle významového slovníku znamená intuitivní kromě jiného vnuknutí, nápad, bleskové pochopení bez účasti racionality. Intuitivnost, resp. její chápání, je však naprosto subjektivní vlastnost a u každého uživatele libovolné aplikace se může dostavit dříve či později (tedy nikoliv bleskově). Jsou jedinci, kteří při prvních seznamovacích sezení u nové aplikace tápou, jsou zcela zdrceni a považují aplikaci za nepoužitelnou. Jenže jakmile pochopí filosofii produktu, začnou jej používat mnohem lépe a hlavně rychleji. Při nastalém problému ihned ví nebo alespoň tuší, kam sáhnout a výsledkem je výrazně rychlejší práce a tedy i vyšší produktivita. Naproti tomu člověk, který s aplikací pracuje víceméně intuitivně ihned od začátku a vlastně nikdy nepronikne do toho, jak aplikace ve skutečnosti funguje, je neustále zmaten. Sice intuitivně ví, kam sáhnout, ale trefí se napoprvé mnohem méně často než předchozí typ, navíc rychlost práce nebude oslnivá (bavíme se samozřejmě o rozsáhlejším software, ne o Notepadu).

Dalším problémem je, že ne každá aplikace může přívlastek intuitivní získat. Třeba takový obslužný program pro jadernou elektrárnu může být sebeintuitivnější, ale pustit k němu nezkušenou uživatelskou opici je stejný hazard se životy lidí jako vést nukleární válku. Zde by se naopak mělo volit střídmé prostředí, ne příliš intuitivní (obsluha musí být znalá a vždy má vědět, kam sáhnout), ale hlavně nesmí umožnit provést chybu.

Na první pohled by ruku v ruce se slovem intuitivní mělo jít slovo ergonomický. Jenže při podrobném zkoumání nabudeme dojmu, že to jsou protichůdné požadavky. Ergonomický kromě jiného znamená, že se daný produkt, resp. jeho ovládání nestaví proti vašemu zdraví, naopak se jej snaží chránit. Ergonomická aplikace by např. měla uživatele nutit používat chvíli klávesnici a chvíli myš, čímž se snaží zamezit bolestem v zápěstí, strnulosti šíje apod. Jenže je to intuitivní? A navíc uživatelsky příjemné? Uživatel, který je neustále nucen používat jiný nástroj, pak často neví, že zrovna nyní má sáhnout po myši a jindy po klávesnici. Taková snaha tvůrců software může vést k tomu, že uživatel spíše sáhne po brokovnici a dostaví se na adresu uvedenou v dialogu O aplikaci. V takovém případě pak výmluvy na ergonomii, natož na intuitivnost, pouze přiostří situaci.

Pokud tedy budete chtít vyřknout ortel nad intuitivností aplikace, zamyslete se nejprve na tím, zda to náhodou také není naopak. Navíc za úspěšností produktu nestojí použitelnost, ergonomie ba ani intuitivnost, ale marketing (bez ohledu na to, zda je aplikace typu freeware, Open Source nebo ryze komerční). I toto mějte na paměti.