Používáte smajlíky? Ne!

Bylo, nebylo, ale spíše bylo. V džungli žily opice, které byly strašně líné a většinu času trávily přemýšlením o tom, jak nepracovat, ale jenom jíst a bavit se. Nejprve tedy slezly ze stromu, pak se napřímily, vymyslely hry a celkem nedávno se jim povedlo vynalézt dálkové ovládání k televizi. Jenže to by nebyla dokonalá lenost, kdyby uvedený druh savců, nyní již evolučně přetvořený v člověka, nehledal další možnosti, jak podpořit svoji již tak chorobnou nechuť něco dělat. A tak přišly na řadu smajlíci.

Smajlík umožňuje komunikovat lidem, kteří neumí skládat slova do smysluplných vět a ty do srozumitelného celku. Na jednu stranu je to výhoda, protože na Internetu se tak mohou pohybovat i naprostí primitivové, kteří by bez smajlíku neuměli ani pozdravit, na druhou ovšem je těžké najít někoho na úrovni. Kolikrát jsem se setkal s člověkem, který místo pozdravu napsal smajlíka s několika desítkami závorek, jako by dával najevo, že mě rád potkává (ostatně pejskové podobně vrtí ocáskem, protože mluvit neumí). Ale to nic není oproti tomu, jak se někteří lidé vyjadřují v pokračující komunikaci. Napíší větu a uvedou alespoň jednoho smajlíka, který druhé straně jasně říká: ten smajlík je tam proto, abys to ty chudáčku vůbec pochopil.

Nejčastějším argumentem uživatelů těchto patvarů je, že smajlící nahrazují mimiku. Prosím vás, a k čemu (kromě podpory lenosti) to je dobré? Když píšu dopis, mail apod., tak píšu slova, věty a tím vyjadřuji své pocity, nikoliv tím, že tam budu čmárat ksichtíky. To už tam hned můžu lepit svoje fotky. Nebo jiný vtipný argument říká, že komunikace dostává další rozměr. Nedá se než souhlasit, ale pouze za předpokladu, že se dodá, že současně ztrácí ten původní.

Kapitolou samou pro sebe jsou tištěná média a knihy. Již jsem zahlédl několik titulů, kde smajlík byl použit místo toho, aby se autor zamyslel (to by zřejmě bolelo, že) a přeformuloval větu do seriózního tvaru. Nechci ani pomyslet, jak bude literatura vypadat za pár let. Třeba takto:

U lavice dítě stálo, :-/
z plna hrdla křičelo :-((

Proto říkám ne, smajlíky nepoužívám. Zakázal bych je používat, lenost se nesmí podporovat.

Psáno pro Softwarové noviny

FacebookGoogle+TwitterPrintEmailKindle ItPocketDalší sdílení

Smajlíci nesmí přežít 21. století

Bojovníků za používání smajlíků je požehnaně. Ale pochybuji, že lidstvo přečká nastávající století, pokud bude v komunikaci tyto a jim podobné potvory používat ještě ve větším měřítku než dosud.

Předminulý týden jsem napsal článek brojící proti používání smajlíků. Kromě několika rozhořčených ohlasů jsem dostal další, které stojí za malé okomentování. Nejvíce se mi líbila myšlenka, že smajlíci jsou vlastně mimika, kterou čitatel nemusí z holého textu pochopit. Vyskytla se v ohlasech, zmínil se o ni i Gentleman. Musím přiznat, že se jedná o jediný argument, který jsem ochotný z ostatních vyřčených akceptovat. Je-li s osobou vizuální nebo alespoň zvukový kontakt, nechá se dost vyčíst z mimiky nebo z tónu hlasu. Na tom se asi všichni shodneme. Jenže písemný projev je o něčem jiném. Tam veškerá mimika chybí a uměle ji tam dodělat pomocí několika značek je opravdu jen pouhopouhou leností. Možná je v tom i nedostatek fantazie a jistá dávka zaostalosti, pokud člověk nedokáže, ač by chtěl, vyplodit o pár slov navíc. A to je několik důvodů proti.

Internetová komunikace nechutně prosakuje do normálního života. Kromě používání smajlíků v novinách či knihách, o kterém tu již byla řeč, přichází do lidské mluvy další deformace – a tou je používání zkratek typu IMHO, BTW a podobně. Uvedu zde část telefonického rozhovoru, kterou jsem nechtěně zaslechl:

„…dobře, asap přijdu a dáme to dohromady… jo… ahoj.“

Pokud někoho zarazilo slovíčko asap, pak věřte, že jej volající opravdu použil (pro méně znalé jde o anglickou zkratku As Soon As Posible a znamená to „jakmile to bude možné“). A nejednalo se o nějakého náctilého, který je schopen udělat pro zaujetí cokoliv, ale o relativně vysoce postaveného manažera.

Představte si situaci, kdy už i knihy pro děti budou obsahovat smajlíky a uvedené zkratky na stránku. Současně s tím vznikne Ministerstvo pro potírání smajlíků, které bude mít za úkol kontrolovat, zda počet těchto patvarů není větší než je únosná mez. Parlament bude vydávat novely zákona, kde bude toto číslo neustále aktualizováno a bude rozděleno podle typu literatury. Například pro děti 5, naučná literatura 17, časopisy pro ženy 51 a tak dál. A zaplatí to – ostatně jako vždy – daňoví poplatníci. Pokud tyto novely budou daná čísla zmenšovat a dostanou se na samou nulu, je poměrně velká šance, že z toho nezešílíme. Pokud ne, naše civilizace půjde do kytek.

Několik čtenářů mi řeklo, že se nad sebou trošku zamysleli a zkusili ten den smajlíky nepoužívat vůbec. Každý z nich však měl problémy, o kterých jsem psal. To mi vnuklo myšlenku. Dokažte si, že umíte psát a žít bez smajlíků. Ukažte světu, že jste nezdegenerovali a že je prostě nepoužijete. Vyhlašuji tímto Den bez smajlíků, tedy den, kdy je zakázáno smajlíky používat. Tento den by měl být ve středu 14. června. Ukažte, co je ve vás. Veškeré poznatky, připomínky a zážitky pište jako ohlas na tento článek. Díky všem, kteří se zúčastníte.

Smrt smajlíkům!

Kolik jste za posledních 24 hodin použili smajlíků? A kolik jste jich dostali? Zamysleli jste se někdy nad tím, že na smajlíky – ostatně jako na další vymoženosti – přišli neskutečně líní lidé? A ostatní, protože jsou taktéž líní, je poslušně používají.

Smajlíky jsou mor. Nejprve se začaly občas používat v různých interaktivních chatech. Když někdo na úplném začátku napsal dvojtečku, pomlčku a kulatou závorku, byl považován za magora. „Co to je? Seš normální?“ ozývali se ostatní účastníci diskuse. Postupem času všichni pochopili, či jim bylo pochopeno, a pokud se ještě někdo našel a optal se, co to je zač, byl považovám za magora on. „Cože? Ty to ještě neznáš? Kdy si sakra chlape slezl ze stromu!?“ opět se ozývali ostatní diskutující. Z různých debat se začaly smajlíky přesouvat do diskusních skupin, do e-mailů a dokonce i na web. Co považuji na naprostou degradaci a zvrhlost, je použití smajlíků v naučných textech nebo dokonce v literatuře! Tito autoři už asi nikdy nedají myšlence inteligentní podobu.

Uživatelé smajlíků jsou různí. Od těch, kteří použijí smajlík sem tam s jednou závorkou až po naprosté nervově labilní, duševně nevyrovnané a chorobné jedince, kteří jsou schopni „ozávorkovat“ deset řádků a ještě si připadnou neskutečně vtipní a zajímaví. Takového člověka bych potkat na ulici opravdu nechtěl. Nedokáži si představit, co dělá místo psaní nechutného množství závorek. Jak se vlastně dorozumívá. Posunky? Extrémní mimikou? Skřeky? Že by návrat k opicím?

Jak jsem již naznačil, smajlíky používají veskrze lidé líní. Protože nedokáží odhadnout nebo se nehodlají zabývat tím, zda jejich poznámku či větu někdo pochopí a raději zmáčknou tři či více kláves navíc, aby řekli: pokud nejsi natolik chytrej, abys to pochopil, tak tohle byl jako vtip.

Schválně se podívejte do pošty, kterou jste kdy napsali a zamyslete se nad tím, jak dopis obsahující smaljíky formulovat tak, aby to neurazilo a současně nepotřebovalo uvést na konec smajlík. Jistě mi dáte za pravdu, že často je nutné přepsat celé věty. A pokud takto napíšete kompletní dopis, je více formální. Jako byste jej psali nějakému ouřadovi. Nechci vás nutit, abyste takové dopisy psali. Jde mi o to, že pokud smajlíkujete každý den, budete vůbec po čase ještě schopni napsat normální dopisy, jaké jste psávali kdysi?

Proto ještě jednou: Smajlíci jsou mor, který je potřeba vymýtit těmi nejbrutálnějšími metodami. Elektrickými šoky, bitím, mučením, čímkoliv. Já osobně jsem se rozhodl ode dneška smajlíky nepoužívat a nadávat každému, kdo mi je pošle. Vážně. 🙂