Bojovníků za používání smajlíků je požehnaně. Ale pochybuji, že lidstvo přečká nastávající století, pokud bude v komunikaci tyto a jim podobné potvory používat ještě ve větším měřítku než dosud.
Předminulý týden jsem napsal článek brojící proti používání smajlíků. Kromě několika rozhořčených ohlasů jsem dostal další, které stojí za malé okomentování. Nejvíce se mi líbila myšlenka, že smajlíci jsou vlastně mimika, kterou čitatel nemusí z holého textu pochopit. Vyskytla se v ohlasech, zmínil se o ni i Gentleman. Musím přiznat, že se jedná o jediný argument, který jsem ochotný z ostatních vyřčených akceptovat. Je-li s osobou vizuální nebo alespoň zvukový kontakt, nechá se dost vyčíst z mimiky nebo z tónu hlasu. Na tom se asi všichni shodneme. Jenže písemný projev je o něčem jiném. Tam veškerá mimika chybí a uměle ji tam dodělat pomocí několika značek je opravdu jen pouhopouhou leností. Možná je v tom i nedostatek fantazie a jistá dávka zaostalosti, pokud člověk nedokáže, ač by chtěl, vyplodit o pár slov navíc. A to je několik důvodů proti.
Internetová komunikace nechutně prosakuje do normálního života. Kromě používání smajlíků v novinách či knihách, o kterém tu již byla řeč, přichází do lidské mluvy další deformace – a tou je používání zkratek typu IMHO, BTW a podobně. Uvedu zde část telefonického rozhovoru, kterou jsem nechtěně zaslechl:
„…dobře, asap přijdu a dáme to dohromady… jo… ahoj.“
Pokud někoho zarazilo slovíčko asap, pak věřte, že jej volající opravdu použil (pro méně znalé jde o anglickou zkratku As Soon As Posible a znamená to „jakmile to bude možné“). A nejednalo se o nějakého náctilého, který je schopen udělat pro zaujetí cokoliv, ale o relativně vysoce postaveného manažera.
Představte si situaci, kdy už i knihy pro děti budou obsahovat smajlíky a uvedené zkratky na stránku. Současně s tím vznikne Ministerstvo pro potírání smajlíků, které bude mít za úkol kontrolovat, zda počet těchto patvarů není větší než je únosná mez. Parlament bude vydávat novely zákona, kde bude toto číslo neustále aktualizováno a bude rozděleno podle typu literatury. Například pro děti 5, naučná literatura 17, časopisy pro ženy 51 a tak dál. A zaplatí to – ostatně jako vždy – daňoví poplatníci. Pokud tyto novely budou daná čísla zmenšovat a dostanou se na samou nulu, je poměrně velká šance, že z toho nezešílíme. Pokud ne, naše civilizace půjde do kytek.
Několik čtenářů mi řeklo, že se nad sebou trošku zamysleli a zkusili ten den smajlíky nepoužívat vůbec. Každý z nich však měl problémy, o kterých jsem psal. To mi vnuklo myšlenku. Dokažte si, že umíte psát a žít bez smajlíků. Ukažte světu, že jste nezdegenerovali a že je prostě nepoužijete. Vyhlašuji tímto Den bez smajlíků, tedy den, kdy je zakázáno smajlíky používat. Tento den by měl být ve středu 14. června. Ukažte, co je ve vás. Veškeré poznatky, připomínky a zážitky pište jako ohlas na tento článek. Díky všem, kteří se zúčastníte.
