Pár subjektivních bodů k #TEDxPrague:

• Parádní organizace, klobouk dolů
• Pěkné místo
• Nejlepší blok byl Naděje – děti a vzdělávání
• K některým řečníkům (napravo a nalevo na Gaussově křivce zaujmutí):
  • Františka Garlíková – úžasně vitální dáma
  • Ondřej Surý – přednáška byla hodně mimo
  • Roman Neruda – ten člověk by byl schopen mě přesvědčit, abych se o neuronové sítě i začal zajímat nepokazit to tou matematikou (čti přednáška se mi líbila).
  • Tomáš Hajzler – Ano.
  • Jana Nováčková – velmi dobře podaná myšlenka, ale pro mě nejtěžší téma. Dosud nevím, zda s ní souhlasit ve všem nebo jen v něčem. Musím počkat na záznam a poslechnout si ji ještě alespoň jednou. Dala mi nejvíce podnětů k přemýšlení.
  • Adora Svitak – Holka to má v hlavě srovnané. Jen nevím, zda není dospělá příliš brzy.
  • Branislav Kleskaň – přenášel poněkud monotónně, ale výsledek jejich (?) průzkumu mě zaujal.
  • Ondřej Šteffl – záživnou formou řekl to, co tvrdím už dlouho.
  • Mnislav Zelený – ne, že by v nečem nemohl mít pravdu, ale tohle byl projev čirého fanatismu.
  • Cyril Höschl – tahle přednáška byla dlouho lízaná.
  • Tomáš Rousek – co chtěl říct kromě pochlubení se sama sebou a ukázání pár obrázků na pozadí?
• Hodně lidí dosud neumí přednášet (civí za sebe, mluví za sebe, používá „tak“, …)
• Hodně lidí neumí používat slovo „spousta“.
• Kdy že bude TEDx příště?