Školní uniforma je selhání školy a rodičů

Včera jsem na zpravodajském webu narazil na ódu o jedné pražské škole, ve které budou žáci namísto běžného civilního oblečení nosit uniformu. Docela jsem se zhrozil. Jako hlavní důvod bylo totiž uváděno omezení viditelných sociálních rozdílů mezi žáky. Ty vedlejší jsou také strašné: budování identity školy, podpora soudružnosti mezi žáky či možnost úspory za oblečení, pokud jej nehradí rodiče. Na Twitteru jsem pak dostal pár dalších argumentů pro jako např. kulturní rozměr či to, že škola nemusí řešit různé nápisy či obrázky na tričkách. Ani jeden z nich mi nepřipadne dostatečně pádný, abych dítě oblékl do sterility a poslal na frontu. Pardon, do školy. Ačkoliv… Zkusím zde vysvětlit, proč dané argumenty odmítám přijmout.

1. Omezení viditelných sociálních rozdílů. Nejčastější (a zřejmě tedy nejpádnější) důvod. Zde souhlasím s tím, že k omezení dojde. Ovšem pouze minimálně. Děti sice budou ve stejných hadřících, ale nic se nezmění. Stále někdo bude mít lepší telefon, někdo bude mít doma výkonnější počítač, někdo už bude na Facebooku. Sociální rozdíly tam budou neustále, ať už viditelné nebo ne. Nevěřím tomu, že to pocity odstrkovaným dětem jakkoliv změní. Pořád před sebou uvidí mazánka z lepší sociální vrstvy. Současná doba tomu více přeje, ale za vlády jedné strany to nebylo úplně jiné. Za sígra byl ten, kdo měl „Nu pagadi”. Za ještě většího pak ten, kdo přinesl kradení zlata chobotnici. Někdo měl doma video a převyprávěl ostatním (tedy sockám) třeba Ramba. Sice jsme jako děti tiše záviděly, ale něco nám to do života dalo: naučily jsme se, že nemůžeme mít vše a že na tom spokojený život nestojí. A to nemá cenu rozebírat to, že mnohá prominentní děcka to pak dotáhla maximálně do učňáku s maturitou. Jinými slovy, děti by neměly být chráněné a izolováné od reálného světa za každou cenu. Mohlo by se stát, že až vylezou z uniformy, nabijou si hubu mnohem více, než kdyby stejnokroj neměly. Jenže škole (a potažmo rodičům) to nedochází nebo naopak nechtějí tohle řešit. Nemají na to čas a/nebo schopnost (čímž se můžeme dostat k obecnější kritice našeho slavného školství).

2. Budování identity školy. Proboha, jaké identity? Už jste někdy potkali nějakou identitu školy? Já ne. Jediné, co potkávám, jsou názory na tu kterou školu. Je dobrá, protože… Je špatná, protože… To jsou zvěsti, pověsti, názory, které si lidé na školu udělali. To je to, co o škole koluje. Navíc nechápu, proč bych měl jakožto děcko dělat reklamu škole uniformou. Proč bych se s ní měl ztotožňovat, když např. tam rád nechodím, šikanují mě tam, učitelka si na mě zasedla, neumí naučit, družinářka je kráva… (doplňte dle uvážení). Takováhle identita školy může narušit identitu dítěte. Negativně.

3. Podpora soudružnost mezi žáky. Soudruh spolužák bude v uniformě jistě soudržnější, soudružka spolužačka povolnější. Jsme jeden tým, ne? Všichni za jednoho, jeden za všechny. Bože. Někdo tu byl na školení MBA, ne? Bude se maximálně budovat rivalita mezi školami. Přitom stále mezi sebou budou kamarádit ti, co mají k sobě blíž (jakkoliv, třeba tím, že uniformu navrhovaly zrovna jejich matky, které si teď s ředitelem tykají).

4. Možnost úspory za oblečení. Kde autor tohoto nesmyslu bere tu drzost tvrdit, že ušetřím za oblečení, když si stát předem na něj formou daní vybere? Demagogie. Hadry zaplatím přímo nebo nepřímo. Ano, může to zaplatit sponzor (třeba bohatý tatík některého dítka), ale zadarmo to nebude.

5. Kulturní rozměr. Školu jsem nikdy nechápal jako kulturní dům. S kulturou nemá příliš společného. Místo kultury se nesmí/musí o přestávkách chodit na chodbu, místo kultury se učí telefonní seznam autorů, místo kultury se dávají špatné známky z hudební či výtvarné výchovy. Dnešní člověk pomocí školy ke kultuře nedojde (čest výjimkám).

6. Nevhodné oblečení. Pančtelka, citlivá a panensky čistá dušička nesnese, pokud uvidí obrázek nějaké máničky na tričku. Božínku. Zřejmě holka ani neprdí, aby sama sebe nepohoršila. Děti se v pubertě vymezují, aniž by často věděly čím (nápisy, jejichž dopad neznají a je jim to jedno, kontroverzními historickými postavami a dalším). A je věcí školy a rodičů, aby to nikoliv zakazovali, ale vysvětlili. Děti jistě oželí jednu hodinu dějepisu věnované době kamenné, a raději si vyslechnou, proč např. Che Guevara nebyl úplně kladnou postavou poněkud novodobějších dějin. Jenže opět, na to ve školách chybí vzdělaní lidé (znovu čest výjimkám).

Toliko za mě k argumentům pro zavedení uniforem do škol. A nechoďte prosím s tím dalším, že jinde v Evropě to funguje. Česká republika má jinou kulturní tradici (nehledě na to, že jsem neviděl, že by to v zahraničí opravdu fungovalo, jak se tady tvrdí).

Další články, které vás mohou zaujmout:

FacebookGoogle+TwitterPrintEmailKindle ItPocketDalší sdílení

3 thoughts on “Školní uniforma je selhání školy a rodičů

  1. V zahraničí (zejména USA/Kanada) to funguje běžně a zcela bez problému. Zřejmě jste se s tím ještě nikdy nesetal v praxi.

  2. Slavek vsak primo poukazuje na evropske kulturni zazemi. Jake jsou priklady v okolnich zemich? Pochybuji o zazracnem dopadu, spise se tim nahle zdurazni jine problemy na skolach. Zajimaly by me zkusenosti z praxe prave proto, ze si to nedokazu na nase podminky promitnout.

  3. Uniformy nic neřeší, ale můžou pomoci. A jde o Vaše dítě? Máme svobodu, čili pokud Vás ty uniformy tak moc rozčilují, jděte jinam!
    Kolik let máte za sebou ve státním školství, že tomu tak rozumíte?
    Kolik dětí jste vychoval?
    A Velká Británie není Evropa?
    Nehezký, nezdvořile a zaujatě napsaný text bez objekrivních informací, bohužel.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *