O víkendu mě zaujala zpráva, že britská vláda hodlá zavést databázi osobních údajů obyvatel Velké Británie, která bude mít za úkol minimalizovat návštěvy úřadů. Např. při silničním neštěstí je nutné kontaktovat úředního šimla čtyřiačtyřicetkrát (ne, že by např. u nás při změně trvalého bydliště to bylo lepší). Zajímavější však bylo něco, co bych čekal od našich politiků.

Tím něčím byly reakce opozice – Tohle je další krok ke společnosti Velkého Bratra! Bude to stát strašné peníze! Data budou zneužitelná! Pěkné bylo, že reakce přišly sice po ohlášení úmyslu, ale ještě před zveřejněním podrobnějších informací. Provládní argumenty samozřejmě tvrdily cosi o menším počtu návštěv úřadů apod.

Jsem ovšem plně přesvědčen, že kdyby současná opozice byla u vlády a chtěla zmíněnou databázi zavést, nic by o Velkém Bratrovi neříkala. To by naopak vylétávalo z úst současných vládních představitelů.

Je to hra, kdy každý dostane na základě volebních výsledků role a podle toho se chová. A hrají se komedie i tragédie, a to za slušně velké vstupné – totiž naše (resp. britské) daně.