Hospody

Chtělo by se říct co psát, když je hospoda na každém rohu. Inu, ne všude se budete cítit jako v té pravé irské. O Temple Baru jsem již psal. Obecně bych tu napsal, že chcete-li dobře pořídit, běžte do hospody mimo centrum. Jednak nenarazíte na turistický póvl a jednak dostanete správně natočeného Guinnesse (většinou). A cenově také bude potěšení. V centru za pintu dáte klidně 4,70 €, mimo něj jsem ji měl i za 3,90 €.

Můžete také zkusit malého průvodce deseti hospodami. Já si podle něj vybral The Brazen Head, kde to nebylo špatné, tradiční lidová hudba každý den, ale scénář hudebníků se nemění (zkusil jsem to dvakrát). Takže v této hospodě jednou a dost.

Pokud přeci jenom dostanete chuť na Plzeň nebo na tradiční české jídlo, můžete se podívat do Pifko baru. Wi-fi připojení zdarma, mluví tam česky. Ale kvůli tomu jste do Irska nejeli, že.

Dobré jídlo

Hahaha.

Víte, proč se do Irska dováží led? Protože ta paní, co znala recept, tak ta již zemřela.

Mno a k tomu ostatnímu jídlu: irish stew je hnus. Snad jediné, na čem se dá přežít, jsou fish&chips. Osmažená zmražená treska s hranolama (hodně velké hranolky) s tatarkou, kečupem a nějakou tou oblohou. Cenovou hladinu hospod můžete sledovat právě podle cen fish&chips. Rozmezí od cca 10 do 20 € za porci.

V Dublinu jsem občas zašel do O’Neill‘s, což je kromě hospody i vývařovna, a tam vidíte, co si můžete dát a i si navolíte přílohy. Kvalita nic extra, cena za oběd přiměřená, porce veliká.

Jo, a pokud se zajímáte o svou štíhlou linii, tak do Irska ani nejezděte. Porce jsou veliké, mastné a nezdravé.

Gultúra

Patří-li literatura a divadlo mezi vaše zájmy, pak doporučuji večerní literárně dramatickou procházku Dublinskými hospodami v režii Dublin Literary Pub Crawl. Jedná se o dvouhodinový večer strávený ve společnosti dvou herců (a ostatních zájemců), kteří vás provedou nejen cca 4 hospodami, ale povypráví vám o životě známých irských autorů knih a divadelních her, přičemž se dočkáte i dvou ukázek.

Nebojte se, že byste museli v každé hospodě něco vypít. Tahle činnost je zcela dobrovolná a já bych navrhoval tak akorát dvě pivka. Jedno hned na začátku (je na to dostatek času) a pak jedno v 20 minutové „přestávce“, kdy opět na to pivko máte jakžtakž čas. Případně si jej dejte až v té poslední, kde můžete zůstat do zavíračky. V ostatních je to relativně rychlé zastavení a vypít pivo za 8 minut je jeho prznění.

Mám-li hodnotit úroveň celé akce, pak počáteční nadšení pokračovalo v půlce na zklamání a na konci bych to celkově označil za nadprůměr.

Pokud toužíte po něčem více než pouze ukázku ze hry, pak můžete zajít do divadla. Počítejte ale s tím, že vstupné je poměrně „na úrovni“. Zaujala mě hra Smrt obchodníka (Death of a Salesman) v Gate Theatre s Harrisem Yulinem v hlavní roli. Vstup za 35 €, program za dalších 5 (Loni v Corku na parádní představení jsem platíval mezi 10 a 20 €). Představení nic moc. Harris není moc dobrý, má příliš málo hereckých poloh. Navíc občas mluvil zády k divákům, což je základní prohřešek jevištního projevu. Nehledě na to, že jemu jako jedinému bylo špatně rozumět.

Další možností jsou kina. Já zašel do Cineworld, což je typické multikino jaké známé i u nás, na irský film loňského roku Savage (případně IMDB). Film by zasloužil samostatný článek, ale raději ne – musí se vidět. V člověku zanechá hodně dlouho hořký pocit „vítězství“. Navíc se jedná o dokonalý snímek pro studenty angličtiny (s irským přízvukem) na úrovni mezi B2 a C1. Dialogů je tam poměrně málo a až asi na tři slovíčka z oblasti medicíny, která stejně pochopíte z kontextu, se dá rozumět všemu.

Co se mi bohužel nepodařilo absolvovat, tak je historická procházka Dublinem. Navíc pokud máte vstupenku s literárního večera, máte 20% slevu. Snad příště.

Další aktivitou je Kulturní noc pořádaná ve dvaceti irských městech a některých dalších mimo Irsko. Ta se bohužel konala až po mém odletu, tak opět snad příště.

Poslední věc, kterou jsem zvažoval, ale nakonec nešel, je „večer jídla, folklóru a pohádek“. Odrazovala mě především vysoká cena (44 €), nulové reference a nejistota, zda budu všemu za tu cenu rozumět.

Pokud chcete navštívit to, co podle průvodců musíte, pak je to muzeum spisovatelů (Dublin Writers‘ Museum) nebo Trinity College Library. Já jsem obojí záměrně vynechal, byť třeba muzeum spisovatelů jsem měl přímo u hotelu.

Na druhou stranu moji vášeň pro čtení jsem ukojil častými návštěvami knihkupectví. V Dublinu víceméně v každém mají hned u vchodu oddělení s irskou tématikou a tam najdete dost k tomu, abyste neodcházeli s prázdnou. Přínosné je to hlavně z pohledu současných irských spisovatelů, o kterých se ve světě ještě moc neví a přitom získali některou z národních cen literatury (anebo zatím ještě ne), mezi které můžete zařadit Irish Book Awards (případně krátké info na Wikipedii) či Rooney Prize for Irish Literature. Z mé poslední návštěvy mohu bez pocitu viny doporučit Bad Day in Blackrock od Kevina Powera nebo A History of Ireland for Learners of English od Tonyho Penstona.

A poslední poznámka ke knihám: I v Dublinu mají něco jako Levné knihy u nás. Takže zkuste se nejprve podívat tam. Klasické autory (Wilde, Joyce, …) a fotoknihy krás Irska tam koupíte ve slevě klidně 70 %.

Ostatní dublinské obecnálie

Aby to nevypadalo, že na Dublin jen nadávám, zakončím vyprávění pozitivně. Ženský tu chodí lépe oblékané, než jsem vídával v Corku. Přesto mladou Irku poznáte na první pohled. Ať je sebelepší zima či déšť, jde nalehko. Hodně nalehko. Ba co víc, není poznat, že je jí zima. Ale holky to jsou často moc pěkný.

Co se tu pěstuje poměrně nově, jsou kola. To si můžete za pár kaček pronajmout. Zkraje jsem uvažoval i o dvou a půlhodinové projížďce s průvodcem, ale nakonec jsem volil jiný program. Ovšem skupinku lidí, kteří zrovna na projížďce byli, jsem potkal a nenápadně poslouchal, co se jim vypráví. Možná to příště zkusím.

Pokud chcete z Dublinu vidět něco zajímavého, ale neprofláknutého, zajděte do informačního centra, naberte si letáků, co unesete, a pak si na mapě zaškrtejte všechna místa, kam vás lákají. Přesně těmto bodům se pak vyhněte (tedy až na výjimky, které opravdu chcete navštívit). K tomu vám také může napomoci 10 méně známých turistických míst v Dublinu a okolí.

Díky tomu poznáte mnohá zákoutí, kde narazíte většinou jen na domorodce. Jakmile jsem se to naučil, život v Dublinu byl mnohem snesitelnější.

Pár dalších tipů na to, co můžete vidět, najdete např. zde.

A na závěr si dovolím jeden citát Toma MacDonagha z roku 1986: „Dublin is a state of mind as much as a city.“ Sice to je „jen“ 24 let, ale předpokládám, že by dnes řekl něco jiného.

Fotogalerie Doors of Dublin a Dublin na webu Picasa.