Představení knih Johna Nivena českému čtenáři

K Johnu Nivenovi jsem se dostal náhodou. Na začátku všeho byl můj povzdech na Twitteru: Už třetí knihu jsem rozčtl do třetiny a nebaví mě. Kdo co dělá špatně? Na něj reagovala Pavlína Louženská, ať zkusím Kill Your Friends od Johna Nivena. Autor byl pro mě neznámý, pročež kniha také. Podíval jsem se proto na anotaci, která slibovala kupu humoru. Hm. Na knihy, které ostatní hodnotí jako vtipné, humorné apod., jsem hodně opatrný. To už musí být, abych je hodnotil alespoň podobně. Mám rád humor, který si vytříbeně hraje s jazykem nebo takový, kde je nutné čtenáře dostatečně připravovat na pointu. Namátkou mohu jmenovat např. knihy Yes, Minister (v češtině Ano, pane ministře) nebo Solar. Přesto jsem se nakonec rozhodl knihu objednat.

Obálka knihyJiž po několika stranách mě uchvátila. Nivenům styl psaní je úžasný. V přímé řeči šetří slovy, která nejsou vulgární, v té nepřímé pak používá spoustu neotřelých, pěkných velkých slov současné angličtiny. A Kill Your Friends je šílená kniha (v tom dobrém smyslu). Kromě brilantního jazyka má příběh, jehož zvraty nelze moc očekávat, resp. to nemá smysl. Hlavní postavou je téměř třicetiletý arogantní sebestředný hajzlík, jež pracuje v nahrávacím průmyslu a jeho životní i pracovní náplní jsou koks, flákání se, trochu i ten sex, a když je nutné, tak i nějaká konference nebo návštěva živého vystoupení, aby na oko lovil talenty. Ačkoliv je svými vlastnostmi lidsky odporný, musíte mu fandit.

Kniha rozhodně není vhodná pro prudérní dámičky do kavárny k větrníku s umělými sladidly. Ne nadarmo byla označena za nejlepší britskou novelu od doby Trainspottingu. V metru si také dejte pozor, pokud by vám vadilo, že vedlesedící uvidí vyšší množství slov typu fuck na každé stránce.

Můžete se také podívat na několik citátů z knihy na serveru Goodreads.

John Niven: Kill Your Friends. Vintage, 2009 (orig. 2008), 328 stran, ISBN: 978-0-099-51667-5, možno zakoupit na The Book Depository

Po přečtení jsem neváhal ani chvíli a objednal si další jeho dvě knihy: The Second ComingThe Amateurs.

Obálka knihyPrvní část první z nich mě dostala. Mně, ateistovi, Niven ukázal, že kdyby Bůh existoval tak, jak v knize uvedl, tak v něj i věřím. Protože Jemu je jedno, zda v něj někdo věří. Nebe je ukázka opravdového nebe. Ježíš tam s Jimem Hendrixem cvičí na kytaru sóla, kouří se travka a vše je v pohodě. Celou tuhle firmu vede samozřejmě Bůh, ve správní radě pak zasedají všichni svatí. A, což se nesmí vynechat, Bůh naprosto nenávidí pracovní schůzky.

Jednoho dne se Bůh rozhodne vzít si na týden dovolenou, zajet si na ryby a relaxovat. Nebeský týden však znamená několik stovek pozemských let. Když se vrátí, je zhrozen. Světové války, holocaust, hladomory a spousta další zvěrstev, které lidstvo spáchalo samo na sobě, když byl pryč. Po narychlo svolané poradě se rozhodne poslat Ježíše opět dolů na Zem, aby šířil jeho jediné přikázání, jež dal i tenkrát Mojžíšovi: Be nice (ostatně na Mojžíše má Bůh také pifku, protože „this arrogant fuckstick binned this one given and rocked up with ten of his own.“).

Příběh pak popisuje Ježíšovo konání na Zemi opět formou plnou humoru. Mezi řádky však můžeme sledovat hodně silnou kritiku amerického pokrytectví a konzumního způsobu života.

Při čtení jsem si představoval filmovou adaptaci knihy. Al Pacino jako Ďábel, Robert de Niro jako Bůh. Ježíš by mohl být Jeff Bridges, mít 33 let.

Kvalitativně knihu hodnotím trochu hůře než tu předchozí, ale stále stojí za přečtení. So, forget your good manner, lit a joint, open the book and just be nice.

Pěknou recenzi si můžete přečíst na Amazonu.

John Niven: The Second Coming. Vintage, 2012 (orig. 2011), 376 stran, ISBN: 978-0-0995-3552-2, možno zakoupit na The Book Depository

Obálka knihyU Amatérů jsem se čtením poměrně dlouho otálel. Příběh se točí kolem golfu, který považuji (alespoň tu v Čechách) za aktivitu vhodnou akorát pro manažírky. Neměl jsem to dělat. John Niven zde nastoupil zřejmě ve své nejlepší formě. Už jenom ta první věta: It was the most humiliating start to a birthday Gary Irvine could remember.

Celé se to točí kolem Garyho, jeho rodiny a především jeho vášně pro golf. Niven ji zde popisuje tak dokonale, že jsem v tom poznával svou vášeň pro kolo. Jen stačilo nahradit náčiní. Jednoho dne Gary dostane golfovým míčkem do hlavy, což způsobí, že začne hrát naprosto výjimečně. Postupem se díky tomu dostane do finále velkého turnaje. Ovšem nebyl by to Niven, aby vše bylo až tak krásné. Jakmile je totiž Gary ve stresu, mluví neskutečně vulgárně. A v té nejvypjatější chvíli dokonce… Ne, nemá cenu prozrazovat. Tuhle knihu si musíte přečíst.

Malá ukázka:

’OWW!’ Garry yelped. The woman behind the desk jumped a little and everyone looked at him.
Oh, shit, Steve thought.
‘Are you OK, fella?’ Cheeks asked.
‘Fuckingprick,’ Gary said in a thick, rapid accent. ‘Fucking golfprick.’
‘Excuse me?’ Cheeks said, still smiling uncertainly.
‘Sorry,’ Steve said, turning Gary away him, ‘he’s just exited. Can,’ Steve said to the woman behind the desk, ‘can we just –‘
‘Big tits,’ Gary said.
‘I beg you pardon?’ the woman said.
‘Sorry. Fucking big-titted hoor jugs spunk FUCK!’

Oproti ostatním knihám je zde v přímé řeči hodně používán skotský dialekt, což může stěžovat čtení, ale zase se člověk pocvičí:

‘Whit?’ Bert said. ‘Away and don’t talk rubbish. Look at ye! Look at the muscles oan yer forearms. Yer like bloody Popeye! Ah’m an auld man and ah can hit a soft seven-iron through the green fae here. You’re telling me you cannae get there wi the nince? C’mon now.’

Před čtením proto doporučuji např. následující video.

John Niven: The Amateurs. Vintage, 2010 (orig. 2009), 378 stran, ISBN: 978-0-0995-1666-8, možno zakoupit na The Book Depository

Obálka knihyPoslední knihou, kterou bych rád představil, je Nivenova letošní novinka nazvaná Cold Hands. Jestliže dosud autor psal s odlehčenou rukou a o „běžném“ lidském údělu, zde se prvně představuje jako autor thrilleru. Nevěděl jsem, co čekat. Různých brakových kriminálek, hlavně těch „severských“ (či chcete-li skandinávských) rozhodně není málo. A s čím přišel John Niven?

První překvapivá věc je počet stran. Bratru 250 stran je z mého pohledu na takovýto typ literatury tak akorát (pro porovnání: Nemesis 504, Hypnotyzér 534, Muži, kteří nenávidí ženy 530). Druhého si pak všimnete po přečtení několika stran. Styl Johna Nivena je působivý. Nečekejte to, co znáte z předchozích knih, ale připravte se na ještě něco vznešenějšího.

Příběh je vcelku jednoduchý. Donnie Miller bydlí se svou dokonalou rodinou v ohromném, krásném domě v Kanadě, pracuje z domu pro místní časopis a užívá si vcelku pohodlného života. Bohužel tohle je narušeno nalezením mrtvého psa jeho syna. Postupem času zjišťujeme, že Donnie má za sebou minulost, kterou on by chtěl zapomenout, ale ona se s ním chce jaksepatří vypořádat.

První polovina knihy je (až na zmíněného psa) poklidná, v druhé si však již neodpočinete. Nutí vás číst další a další kapitolu, abyste se dozvěděli, jak to dopadne. Slabých míst je tam hodně málo.

Cold Hands hodnotím hodně vysoce. Pokud navíc máte rádi, když se dozvíte i něco navíc o prostředí, ve kterém se děj odehrává, přičtěte si k hodnocení další kladné body.

John Niven: Cold Hands. William Heinemann, 2012, 254 stran, ISBN: 978-0-434-02212-0, možno zakoupit na The Book Depository

Kdo je vlastně John Niven?

O Johnovi toho na Internetu moc nalézt nelze. Z Wikipedie se lze dozvědět, že se narodil ve skotském městečku Irvine a vystudoval anglickou literaturu v Glasgow (1991). Poté pracoval v nahrávacích společnostech (což lze sledovat právě v Kill Your Friends).

V současné době píše příspěvky do novin a scénáře se svým kolegou Nickem Ballem. Na Twitter přispívá pod účtem @NivenJ1 (bohužel nereaguje, chtěl jsem ho požádat o rozhovor).

Angličtina v knihách

Co se angličtiny týče, už jsem psal, že je hnedle na dvou úrovních: vulgární a hovorová, kterou mnozí studentíci nasosnou během dvou hodin angličtiny na škole s vhodným lektorem. Ta druhá úroveň již vyžaduje poměrně dobrou znalost jazyka (C1 až C2 dle Společného evropského referenčního rámce) a to včetně (britského) slangu. S mou úrovní B2+ jsem si musel mnohé domýšlet z kontextu nebo dohledat ve slovníku (samozřejmě nehledám všechna neznámá slovíčka, ale jen ta, které považuji v daném místě za klíčová, nebo se často opakují). Opravdu čekejte velká slova hodná panovnice ostrovní země, ovšem ihned proložená vulgarismy všech úrovní.

Další články, které vás mohou zaujmout:

FacebookGoogle+TwitterPrintEmailKindle ItPocketDalší sdílení

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *