Mé rozhodnutí přečíst si mně dosud neznámou knihu Jonathana Littella se dostavilo ihned poté, co jsem se o ní dozvěděl z jedné recenze. Ono odhodlání padlo na základě recenzentovy výtky, že autor jaksi zapomněl na „morální rámec“. Jenže přesně tohle bych od knihy čekal. Ať samozvaní moralisté táhnout třeba i na Sibiř. Ať si lidé toužící po servírovaném a jasně okomentovaném dobru a zlu zalezou do dřevníku a čtou si zjednodušené pohádky pro mentálně zaostalejší.
Dobro a zlo nejsou jednička a nula. A ono rozhodnutí, zda právě čtená pasáž má nějaký obraz v menší či větší části dobra a stejně tak ve větší či menší části zla, nechť je na rozhodnutí čtenářově. Je to stejný případ, jak když kritici před lety volali po tom, aby Main Kampf vyšel pouze s příslušnými komentáři. Probůh, jen ať si obecenstvo neudělá vlastní názor. Nedej bože rozdílný od toho „správného“. Ano, tihle mravokárci, tihle inkvizitoři, tihle diktátoři, ti mají být setnuti hned v počátku jejich snažení.
Ale zpět k našim bohyním. Laskavé bohyně, jak autor knihu nazval, je fiktivním příběhem zarytého nacisty a důstojníka SS v jedné osobě. Spíše by se dalo napsat deníkem, neboť pro vyprávění byla zvolena první osoba jednotného čísla (což je další vytýkaná vlastnost, ne však mnou). Ten můžeme zjednodušeně rozdělit do několika částí – genocida na Ukrajině, bitva o Stalingrad a pár posledních měsíců války v Berlíně (svým způsobem to připomíná Forresta Gumpa). To zní značně unyle, ale způsob, jakým to Littell předkládá, probouzí, ba přímo burcuje nutkání číst další a další odstavce, a to i v případě, kdy jeden odstavec zabere klidně tři stránky. Jeho strohý popis procesu vyvražďování tisíců Židů se střídá s často filosofickými debatami nejen nad válečnými událostmi či národním socialismem, ale i homosexuálními tužbami nebo běžným životem vojáka SS. Zrůdnost činů, často naturalisticky popisována, bývá zvýrazňována téměř romantickým rozjímáním nad krásou přírody kolem rodící se ho masového hrobu.
Vrátím se však ještě k filosofickým polemikám, kterých je v knize nespočet. Nestane se, aby čtenář nebyl nucen zamyslet se a říct si alespoň sám pro sebe, zda je daný postoj správný a pokud ne, utvořit si vlastní. A to právě proto, že hlavní hrdina neříká, co je špatně či dobré. Je či není homosexualita součástí národního socialismu? Je komunismus svým způsobem totéž jako nacismus? Je možné vyvraždit malý národ v horách jen na základě jazyka, kterým mluví? Kdo konkrétně je vinen za holocaust – kolektiv? Jednotlivec?
Vzhledem k tomu, že Littell pět let studoval problematiku, dá se očekávat, že veškeré historické souvislosti budou odpovídat realitě. Pokud máme věřit všem recenzím, analýzám či zmínkám dostupných na Internetu, pak se mu to povedlo. Nikdo zatím nenašel nic, co by historická fakta zpochybňovalo. To knize přidává další hodnotnou dimenzi. Pokud jste ve škole nedávali pozor (a pokud jste se vůbec k této látce v našem ubohém školství dostali), pak zde načerpáte mnoho znalostí z nedávné historie a to nenucenou formou.
Dojem z knihy mi kazily čtyři věci. Zvolený font na mě ze začátku působil odpudivě, ale po několika desítkách stran jsem si zvykl. Občas se vyskytne překlep (všiml jsem si asi čtyř), na dvou místech autor používá až trapný oslí můstek, jak se z jedné situace dostat do další a konečně to, co hlavní postava provedla Hitlerovi, bylo až nemístně trapné/směšné (nehodící se škrtněte). Na druhou stranu šlo o drobnosti, které mohu odpustit. Vše ostatní dává na tyto nedostatky zapomenout a celá kniha graduje do závěrečné scény, kterou jsem rozhodně nečekal (pravda, dala se předpokládat). Rozhodně ale po přečtení doporučuji vrátit se na úvod. Znovu si uvědomit to, co je zásadní – kdo je vlastně nejnebezpečnější. Z toho může totiž zatrnout asi nejvíc. Zvláště, pokud najde paralely s dnešním světem.
Kniha zřejmě nebude pro každého, byť ji lze každému předložit. Celý text je značně emotivní a ovlivňuje psychiku a chování. Člověk si uvědomuje, že to celé kolem něj, čím dnes žije v této republice plné malosti, je jen iluze lásky k životu.
Jonathan Littell: Laskavé bohyně, Odeon 2008, 872 stran, 499 Kč, ISBN: 978–80–207–1278–3
Další odkazy:
- Původní recenze, díky které jsem se o knize dozvěděl. Na zvracení mi bylo spíše z ní než z knihy.
- Wikipedia – Informace o knize
- Autor na Wikipedii
- Proč právě Laskavé bohyně?
